Existuje přibližně tisíc způsobů, jak okomentovat nadcházející víkendový sněm hnutí ANO. Sněm volební, aby bylo jasno. A všechny ty způsoby mají jedno společné: prakticky jde o rétorické cvičení na téma mlácení prázdné slámy, případně nošení kuřecích pařátů do Vodňan. Stejně jako přede dvěma lety, před čtyřmi lety, před x lety, jsme líní to vypisovat, je předem rozhodnuto. A to nejen v osobě majitele strany, ale i jeho prvního zástupce pro věci politické.
Hnutí ANO je v prazvláštní situaci. Už zhruba devět let vládne veškerým průzkumům volebních preferencí, a to takzvaně o parník. Na stranických sjezdech patří k dobrému tónu ta bilanční část, kde úřadující předseda vyjmenovává úspěchy za poslední dobu, než si znovu řekne o důvěru. Mívá to takovou tu formu, kde lídr vykřikuje: Ovládli jsme Senát, hurá, hosana. Tsunami té či oné barvy, máme hejtmany, máme tohle a támhleto a teď zaútočíme na Hrad nebo na sněmovnu, podle situace. Načež delegáti vstávají, křičí a tleskají, sláva, hosana, trochu to připomíná americké evangelizační orgie, kde nemocní vstávají a znovu chodí.
Zde je tedy pro inspiraci krátký výčet úspěchů hnutí ANO pod vedením Andreje Babiše za poslední roky: přišli o vládu, ve sněmovně jsou v opozici, pokus dosadit majitele na Hrad skončil porážkou, senátní většinový systém nadále odolává, protože ho populisté „neumějí“. Nic z toho samozřejmě na sněmu nezazní, poslední zhruba dva lidé, kteří se o něco takového v minulosti pokusili, už byli semleti na separát a ze strany vyhozeni.
Sněm nabídne jiná témata, svým způsobem bude jakousi manifestací věrnosti myšlenkám babišovského kultu. Proč měnit tým, který je vítězný a stoupá? To říká první místopředseda hnutí Karel Havlíček. Ve slově vítězný má sice chybu, ale právě on může být spokojen. V klidu obhájí pozici politruka, z níž mu kyne naděje stát se jednou premiérem. „On je tím naším hnacím motorem, je velmi aktivní, pracovitý, chce řešit problémy. I nás vede k velké aktivitě,“ dodává Jana Mračková Vildumetzová. Můžeme se jejím sklonům k pajánům smát, a až se dostatečně pobavíme, řekneme si, že má vlastně pravdu.
Pod stádní oslavou úspěchů, které nejsou úspěchy, za výkřiky nadšení a manifestace skvělé budoucnosti se schovává křeč, která bude letos vidět víc než kdykoli jindy v minulosti. Hnutí propáslo další dva roky, které mělo na to, aby vyřešilo zásadní otázku – co bude po Babišovi. Sám předseda znovu překvapivě ohlásil, že bude kandidovat, ačkoli slíbil, že je to naposledy. Znovu: Můžeme se této jeho opakované figuře smát, ale zkusme se vcítit do jeho plánů s hnutím. Spal a snil by kdokoli z nás v klidu, kdyby věděl, že pracně vybudovaný stroj přenechává Havlíčkovi, Schillerové, Juchelkovi?
„Až hnutí dojde k názoru, že mě nepotřebuje, tak nebudu kandidovat,“ řekl nedávno Babiš deníku Právo. Zase tam má chybu, věta měla přirozeně znít: „Až dojdu k názoru, že mě hnutí nepotřebuje, tak nebudu kandidovat.“ Drobnost, ale podstatná. Hnutí ANO opět posouvá hranici svatého souboje, tentokrát na sněmovní volby v roce 2025. A opět dělá stejnou chybu. Postaví všechno na Babišovi, jde do boje bez zálohy. A tady máme chybu i my: Místo „hnutí ANO dělá chybu“ má být, že ji dělá Babiš. Hnutí ještě nedospělo k tomu, aby mu v ní zabránilo.
