Německo zažívá mohutné a ostré protesty nespokojených zaměstnanců. Po železničářích se přidali lékaři, nejviditelnější ale po Novém roce byly demonstrace zemědělců, kteří blokovali silnice, a to i v příhraničí s Českem. Není divu: Bavorsko je tradiční zemědělská oblast a farmáři si tu nikdy nenechali nic líbit. Naopak jsou dodnes silnou lobbistickou skupinou s velkým vlivem na vládu.
To se ukazuje i při protestech namířených proti novým vládním opatřením. Od nového roku měla být zrušena dotace na zemědělskou naftu, která mnoha zemědělcům přináší tisíce eur ročně. Černě vidí budoucnost zejména farmy, které pracují se zavlažovacími systémy na naftový pohon – a takových je dost, tyto systémy se používají zejména při pěstování zeleniny. Zrušení dotací se dotčeným farmám nelíbilo ani přesto, že vláda svůj záměr ihned upravila: dotace na naftu v zemědělství bude snižovat postupně. Dříve nebo později by to ale mělo přijít.
Na zemědělství se šetřit nebude
Tlak zemědělců, kteří se svými traktory a velkými stroji nakonec dojeli i do Berlína, měl také další efekt. Vláda kancléře Olafa Scholze zcela odstoupila od svého původního záměru zrušit dlouhá léta platné osvobození z placení daně na pořizování zemědělských vozidel. Všechna tato opatření měla ve státním rozpočtu ušetřit miliardy eur. Nicméně na ně nedojde, síla farmářů byla tak mohutná, že vláda musela ustoupit.
Není ale všem dnům konec. Časové rozložení změn dotací na zemědělskou naftu zemědělce neuspokojilo. Je to pro ně příliš malý ústupek. A dotovanou naftu chtějí zachovat, protože pro většinu z nich představuje velkou úlevu v nákladech, které tak jako tak rostou.
Zemědělci argumentují tím, že na rozdíl od jiných oborů nemohou vyšší náklady jen tak promítnout do cen svých produktů. Zpracovatelé a obchodní řetězce mají v určování cen daleko větší slovo. Některé komodity se zkrátka za vyšší ceny prodat nedají, což výrazně snižuje manévrovací pozici farmářů. Už několik let se v Německu vede boj za „férové ceny“, které by zahrnovaly nejen náklady na ochranu životního prostředí a klimatu, ale také skutečné náklady zemědělců. Farmáři tak například vypočítali, že by museli prodávat mléko až o šedesát eurocentů dráž (to znamená patnáct korun za litr navíc).
Náhlý výbuch nespokojenosti německých farmářů souvisí s rychlou změnou, kterou pod tlakem ústavního soudu zavedla německá vláda. Soud zrušil možnost využít v rozpočtu 60 miliard eur z fondů, které si vláda původně nechala na opatření související s covidem. Soud v tom viděl porušení zákona a upozornil na povinnost státu nepřekračovat minimální rozpočtový deficit, tedy na „dluhovou brzdu“ danou ústavou. Vláda musela schválit omezený rozpočet a také významně a rychle škrtat. Zemědělci nebyli jediní, kdo měl k této úspoře přispět.
Protesty zemědělců vládu evidentně překvapily. Zejména jejich mohutnost a razance. Čekala se jednání s ministrem, ale nakonec skoro nebylo o čem jednat, rozhodl tlak ulice. Ministr zemědělství Cem Özdemir (Zelení) viní za tento sociální výbuch opozici, která podle něj v minulosti, když byla u vlády, slíbila zemědělcům tolik výhod, že je zkrátka nelze reálně splnit. A má pravdu, CDU a bavorská CSU své zemědělce tímto způsobem už dlouhá léta kvůli hlasům politicky uplácejí. Projevuje se to i ve vysoké politice. Také v Německu, podobně jako v Česku, byl na postu ministra zemědělství v minulosti aktivní farmář ze zemědělské lobby, jež má silnou pozici i ve Spolkovém sněmu nebo v Evropském parlamentu. Právě tam se také rozhoduje o podobě evropské zemědělské politiky, kterou spolková vláda posléze ovlivňuje mnohem méně.
Krajinu si chraňte ze své kapsy
Němečtí zemědělci se ale už dlouhé roky stavějí proti promítání požadavků ochrany přírody a klimatu do vlastní praxe. Má to ekonomický důvod. Nikomu se nechce ze svého dávat peníze na větší ochranu krajiny nebo na ochranu zvířat. Ve hře jsou i spory kolem používání pesticidů, jež usnadňují udržování polí, ale zároveň je dlouhodobě ničí a mají dopady na zvířata, která v místě žijí. Politická lobby zemědělců nakonec vždy prosadila další odložení definitivního zákazu, či jen většího omezení těchto látek.
Ministr Özdemir vidí největší škody minulé politiky v tom, že farmáři nevzali za svůj nový ekologický pohled na hospodaření a neztotožnili se s ním jako s budoucí reálnou vizí zemědělství ve 21. století. Změna pohledu a myšlení trvá delší dobu, ale nikdo na ní nepracoval. Proto také nová vláda tak narazila. Spor je to velmi osobní, protože většina farem v Německu je rodinného typu. Více než 90 procent zemědělců, uvádějí zemědělští odborníci, tvoří hospodařící rodiny. Deset procent z nich je existenčně ohroženo. Na východě Německa naopak zůstala řada velkých podniků, které provozují průmyslové zemědělství. Ani jim se politika vlády nelíbí, vzhledem ke své velikosti jsou ale schopny náklady účinněji rozložit.
