Dnes produktivní Češi přechodem do důchodu výrazně zchudnou. Vyplývá to z čerstvého průzkumu společnosti EY, který ukazuje, kolik jsou lidé schopni dát ze svých příjmů stranou. Ať už se jedná o spoření, nebo investice, 62 procent populace není schopno uspořit více než pět tisíc korun měsíčně. Přesněji, víc než čtvrtina (27 procent) si dokáže odložit maximálně tisíc korun měsíčně a 35 procent uspoří či investuje jeden až pět tisíc korun měsíčně. I tato horní hranice je ovšem málo na to, aby člověka dostatečně zabezpečila na penzi.
Za předpokladu, že dokáže člověk uspořit 60 tisíc korun ročně a zároveň tyto úspory mírně zhodnotit, například o pět procent ročně, můžeme za 20 let očekávat výnos ve výši necelých dvou milionů korun. V dnešních cenách je to lehce přes 747 tisíc korun. Pokud bude penzista pobírat průměrný důchod kolem dvaceti tisíc, dá se předpokládat, že padne celý na základní životní potřeby, potraviny, nájemné, vodu a energie, fond oprav, dopravu a podobně.
Jinými slovy, z naspořených či zainvestovaných peněz si bude muset senior odkrajovat, bude-li si chtít dopřát sebemenší životní nadstandard nebo ho potká nečekávaná událost, která vyžaduje finanční výdaje. V tu chvíli začíná nehezký souboj s časem a tenčícími se úsporami. A to ještě optimisticky předpokládáme, že proporcionalita důchodového příjmu vůči nákladům zůstane zhruba stejná jako dnes.
Nemůže nás utěšovat ani skutečnost, že na Slovensku, kde proběhl stejný průzkum, vyšla téměř stejná data jako u nás. Dá se naopak předpokládat, že především země východní Evropy, kde neproběhla reforma důchodového systému, čeká vůči zemím v tomto smyslu vyspělejším nová vlna chudnutí. Střední společenská třída pravděpodobně tvrdě narazí a odchodem do penze si v životní úrovni pohorší.
Ekonomika bude stále větší díl svého produktu přerozdělovat ve prospěch stárnoucího obyvatelstva. Zdanění příjmů s největší pravděpodobností poroste, čímž přirozeně poklesnou příjmy a spotřeba ekonomicky aktivních obyvatel. V důsledku zbyde méně na investice, které by mohly stimulovat nový růst.
Tomu všemu, jak už bylo mnohokrát řečeno dalšími odborníky, může zabránit kvalitně provedená důchodová reforma směřující od průběžného k investičnímu systému. Jak však může být taková reforma prosazena, když každá nová politická reprezentace nastupuje se slibem, že zruší, co nastavila ta předchozí, a každá vládnoucí reprezentace zase zavádí něco, o čem ví, že příští vláda opět změní?
Autor je senior manažer oddělení consultingu EY Česká republika.
