Nejnovější údaj o inflaci je další ze série nedobrých zpráv v poslední době. Naplňují se očekávání, že statistiky inflace ještě několik měsíců porostou. Rizika aktuální prognózy České národní banky se výrazně asymetricky koncentrují na proinflační straně a jsou spojena nejen s inflací dovezenou, ale také s domácími inflačními faktory.
Rostoucí ceny energií dopadnou nepříznivě do peněženek spotřebitelů nejen přímo. Velmi bolestně růst cen energií dopadá i na podnikatelské subjekty, ať už ve výrobě, ve službách, či v maloobchodě. Ty nebudou mít na vybranou než to promítat do cen svých výstupů, tedy konkrétních výrobků či služeb. Velkým nebezpečím je roztočení víru inflačních očekávání a navození situace, kdy inflace prostřednictvím vyšších očekávání živí sama sebe.
Razantní a včasná reakce měnové politiky je v takové situaci zcela namístě. Růst řídících úrokových sazeb centrální banky bude jistě ekonomiku bolet, bude to však jen jeden z řady dílčích faktorů zpomalení dynamiky ekonomického růstu. Je to však cena, kterou je nutné přijmout v zájmu ochrany dlouhodobé stability ekonomiky a naší měny.
Zpřísňování měnové politiky bude bolet i státní rozpočet, který nemá jinou možnost než náročněji konsolidovat již v příštím roce 2022. Opatření měnové politiky jsou přijímána v zájmu celé ekonomiky, i když jejich dopad bývá v různých sektorech hospodářství různorodý, pro někoho výhodnější, pro jiného nevítaný. Měnová politika tu ale není od toho, aby vycházela vstříc partikulárním zájmům jedněch na úkor druhých. Třeba velkých soukromých či veřejných dlužníků na úkor širokých vrstev drobných střadatelů.
Tuto inflační vlnu se dříve nebo později podaří zvládnout. Bude to ovšem opatřeními s krátkodobým či nanejvýše střednědobým horizontem. Aby inflace šla dolů dlouhodobě, potřebujeme neprodleně začít řešit nejméně tři věci.
Zaprvé posílit konkurenční prostředí v ekonomice, deregulovat ji, deetatizovat neboli odstátnit a odbyrokratizovat. Zadruhé přispět k tomu, aby se co nejvíce lidí osvobodilo od závislosti na státu. To vyžaduje vypracování penzijní reformy a také nechat volně dýchat a neškrtit živnostníky. A zatřetí je nezbytné omezit moc kartelů a vliv velkých hráčů.
Blahodárné účinky na ekonomický růst a také nižší tuzemské tlaky na inflaci se postupně určitě dostaví. Digitalizace, která nebude sevřena v krunýři resortismu a řevnivosti mezi veřejným a privátním sektorem, tomu jistě pomůže. Dobrou zprávou je, že stávající vlna inflace probouzí zájem střadatelů o to, jak lépe ochránit hodnotu svých peněz, třeba investicemi na kapitálovém trhu.
A další dobrou zprávou je, že institucionálně, regulatorně i dohledově si dnes stojí kapitálový trh výrazně lépe než kdykoliv dříve a že nejen velký, ale i drobný a obezřetný investor má možnost se zde pohybovat bezpečně a své peníze ochránit. Může na tom získat celá ekonomika větší diverzifikací finančního zprostředkování.
Autor je hlavním ekonomem Fondee a bývalým členem bankovní rady ČNB
