Česko ztrácí podle ČNB svůj potenciál. Pořád ale patříme mezi lepší kus světa
Česká národní banka v listopadu potvrdila to, co nám řekla už v srpnu – poslední roky byly v Česku plné problémů, a proto neporosteme tak rychle, jak jsme si dříve mysleli. Je to v souladu s tím, co říká Národní ekonomická rada vlády, i když jinými slovy, a vlastně s tím, co tak nějak všichni cítíme kolem sebe. Nerosteme tak, jak jsme byli zvyklí. Ne snad že by to byla katastrofa, pořád patříme mezi lepší kus světa a náš růst se vrací k hodnotám, které jsou v tomto kusu světa úplně normální. Ale mohlo by být o něco lépe.
ČNB tomu na rozdíl od NERV a dalších institucí dává jasnou cenovku. Protože musí, jelikož tyto předpoklady vstupují do modelů, na základě kterých sekce měnová sestavuje prognózu, jež pomáhá bankovní radě co nejlépe provádět měnovou politiku, typicky skrze nastavování úrokových sazeb. Ale konkrétně: HDP v rovnovážném stavu měl růst tři procenta, produktivita taktéž, nominální mzdy o pět procent (tedy s rovnovážnou inflací na úrovni dvou procent to je reálný růst rovněž o tři procenta) a koruna měla posilovat o 1,5 procenta. Jenže nyní jsou všechna tato čísla o půl procentního bodu nižší, tedy 2,5procentní růst HDP, 2,5procentní růst produktivity, 4,5procentní růst nominálních mezd (a reálné tedy jen o 2,5 procenta) a nakonec kurz jen o jedno procento.
Na první pohled se může půl procentního bodu zdát jako málo, ale třeba u posilování koruny je to zpomalení o třetinu. Respektive jsme čekali o polovinu vyšší posilování. To už nezní tak zanedbatelně. S ročním růstem o tři procenta by průměrná mzda 40 tisíc korun vzrostla během relativně normálního pracovního života na přibližně 130 tisíc, zatímco s ročním růstem o 2,5 procenta by stejná mzda vzrostla na přibližně 107 tisíc. V dnešních cenách, v tom není započítaná inflace. Na půlprocentech zkrátka záleží. Zdá se to jako málo, ale tohle je ohromný náklad toho, že naše ekonomika neroste.
VIDEO: Německo naši ekonomiku táhne dolů. Věřím, že katastrofa nás nečeká a zvládne to, říká viceguvernérka ČNB Zamrazilová pro FLOW
A i proto se všichni snažíme s tím něco dělat. Pro nás už jsou to možná drobné, ale pro naše děti jsou to ohromné rozdíly, jestli se budou mít v našem věku o pětinu lépe, či ne. A stačí málo.
Čím to vůbec je, že i ČNB počítá s tím, že porosteme pomaleji? Centrální banka je nestranná a je to dobře, takže spíše popisuje velké strukturální změny naší domácí ekonomiky. Hned zkraje vysvětluje, že naše ekonomika postavená na průmyslu zažila velký šok, když v roce 2016 došla na vrchol produkce automobilů. Celý automobilový průmysl rostl dál, ale kvůli výrobě součástek a náhradních dílů, nikoli kvůli produkci aut samotných. Tak co, řekli byste si, ale pro statistiky a ekonomy je to problém, protože celé auto má mnohem vyšší přidanou hodnotu než součástka. To je ten rozdíl mezi bohatou ekonomikou a montovnou, když to slyšíme v médiích.
Od roku 2016 nám tak dohánění Západu trochu kulhá na obě nohy. Měli jsme se dobře, ale jak ČNB vysvětluje, nebylo to dáno tím, že by šlapala naše ekonomika a rostla produktivita, ale protože jsme měli přehřátý trh práce, jenž tlačil na vyšší a vyšší mzdy. To je všechno velmi pozitivní zpráva a ani by to nemělo vyznít jinak, jen je potřeba počítat i s tím, že důsledkem je i pomalejší konvergence, tedy přibližování se bohatšímu světu.
Není to jediný faktor, také u nás například rostl sektor služeb, a to rychleji než průmysl, což je opět nejspíš jenom dobře, jen nás to posouvá mezi ekonomiky, které dohánějí zbytek pomaleji. Cynik by podotkl, že to jednou přijít muselo. Těžko si představit, že bychom doháněli Západ pořád stejně rychle. Naštěstí ale máme nápady na to, jak potenciál naší ekonomiky oživit. Tak snad se některé z nich realizují.