Chtěl změnit Čínu. Nakonec ji mění svým pádem
Dvaašedesátiletý Po Si-laj si rok 2012 naplánoval zcela jinak. Na podzim má odejít z nejmocnějšího orgánu země, ústředního výboru Komunistické strany Číny, sedm z devíti členů. Mezi nimi i špičky státu prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao.
Místo nich se měl podle všeobecného mínění do výboru probojovat právě Po Si-laj, úspěšný populista, jehož věhlas už dávno překročil hranice velkoměsta Čchung-čchingu na jihozápadě země. Žádný jiný čínský politik dosud nezatočil s všeobecnou korupcí takovým způsobem, že by během tří let nechal pozatýkat skoro pět tisíc lidí. Žádný jiný čínský politik také neposílal na 13 milionů mobilů v Čchung-čchingu citace Maových slov. O žádném jiném současném čínském politikovi se neskládají takovéto písně: „Vzal si bezpečnost lidu na svá bedra, a rozdrtil zločin železnou pěstí. Učinil z Čchung-čchingu bezpečné a mírumilovné město a lidé mají na koho se spolehnout. Na Po Si-Laje, na Po Si-laje. Ty jsi náš mírový hrdina.“
I jeho konec je ve velkém stylu. „Soudruh Po Si-laj je podezřelý z vážného porušení disciplíny a ústřední výbor Komunistické strany Číny se rozhodl přerušit jeho členství v politbyru a v ústředním výboru,“ sdělil Peking. Preventivně zablokoval čtyři desítky webových portálů a pozatýkal tisícovku lidí, aby se nemohly šířit různé zvěsti. Po Si-laj nyní čeká, jak dopadne zkoumání jeho neomezené vlády v Čchung-čchingu a hlavně jak dopadne jeho žena Kchaj-Laj, která prý celý politikův pád odstartovala otrávením britského obchodníka Neila Heywooda.
Jaký otec, takový syn
Po Si-laj patří svým původem k aristokracii komunistické Číny. Je totiž synem jednoho z osmi původních zakladatelů komunistické strany Po I-poa. To však neznamená, že se celý život pohyboval v komunistické elitě. Narodil se sice v roce 1949 v Pekingu už do rodiny ministra financí nového státu, v polovině šedesátých let byl však jeho otec odstaven jako pravičák. Ničivá kulturní revoluce pak rodinu zcela zdevastovala. Otec strávil dvanáct let ve vězení, kde byl i mučen. Matku zfanatizované Rudé gardy ubily k smrti. Sám Po Si-laj byl uvězněn. Po Maově smrti v roce 1976 se poměry uvolnily, otec se vyšvihl do vice premiérského křesla a Po Si-laj v roce 1982 zakončil studium žurnalistiky na Čínské akademii sociálních věd.
Otec ho sice od jeho vstupu do strany v roce 1980 všemožně prosazoval, dlouho se ale Po Si-laj nemohl prodrat k významné funkci. Tak očividný nepotismus byl i komunistické straně proti kůži. „Docela dlouho vůči mně lidé byli odtažití,“ později sám Po Si-laj zhodnotil rodinnou slávu i přítěž.
Prosadil se nakonec až v roce 1992 jako starosta pobřežního města Ta-lienu. V Ta-lienu poprvé ukázal, co umí. Město zažilo ekonomický boom, zároveň se stalo známým i jako jedno z nejčistších měst zaplněné novou zelení. Podobný úspěch pak zopakoval v další funkci guvernéra provincie Liao-ning.
Úspěchy na lokální úrovni mu otevřely dveře do světa celostátní politiky. V roce 2003 si ho Wen Ťia-pao zvolil za svého ministra obchodu. Za tři roky v této funkci si zjednal celostátní známost. I proto jde nyní čínským lídrům o víc než jen o pád jednoho lokálního komunistického předáka. Ještě v květnu 2004 se mu dostalo privilegia jako jednomu z mála ministrů podniknout s premiérem důležitou politickou a obchodní cestu po pěti evropských zemích.
Zpívej rudě a znič černé
Pak přišel zdánlivý sestup v kariéře. Reputaci mu poškodila kauza soudního obvinění z genocidy hnutí Falun Gong u španělského soudu, a tak i když si myslel na post vicepremiéra, byl nakonec v roce 2007 odsunut do Čchung-čchingu. Nakonec ale ambiciózní politik pochopil, že i zde je možné nastartovat svoji zteč na nejvyšší pozice. Po Si-Laj dramatickým způsobem ukončil tamní války gangů. V takzvaných čchungčchingských procesech bylo zavřeno přes 4781 podezřelých, desítky bossů podsvětí i šest okresních policejních šéfů či zástupce policejního velitele. V tomto tažení mu vydatně pomáhal nový velitel policie Wang Li-jün, který paradoxně později bude stát za jeho pádem. Obviňovalo se nejen z korupce či vražd, ale třeba i z tak bizarních zločinů jako provozování nelegálních uhelných dolů. Podle kritiků se přiznání vynucovala i mučením. Po Si-laj vedle vlády pevné ruky dal obyvatelům i zcela novou image komunistické strany. Vrátil se k myšlenkám Maa, především k nápodobě kulturní revoluce, což bylo dost absurdní, protože to byla doba pádu jeho rodiny a smrti matky. Vyzýval mladé k práci na vesnici, ke zpěvu oslavných písní. Proslavil se „rudými SMS“, když na 13 milionů telefonů obyvatel regionu posílal zprávy typu: „Mám rád, co říkal předseda Mao: Svět je náš, jen musíme pracovat pospolu.“
Kombinaci boje proti organizovanému zločinu a zpěvu revolučních písní nazýval „Zpívej rudě a znič černé“. Lidé v Čchung-čchingu tak našli svého hrdinu. Populisticky propagoval štědré sociální programy, podporoval státní hospodaření. Zároveň byl extrémně úspěšný v lákání cizích investic. Když Po Si-laj v roce 2007 nastoupil, do města plynula miliarda dolarů ročně cizích investic. V roce 2011 to bylo už 11 miliard. „Čchungčchingský model“ byl proto až dosud dáván v Číně vzor. Našel si ale i své kritiky. „Mnoho Čchungčchinských cítí, že město je bezpečnější a hezčí. Ale Německo za Hitlera bylo také nejbezpečnější v celé historii,“ shrnul své obavy v britském Guardianu právník Li Čuang.
Vražda, či nepovedený převrat?
V březnu začal nečekaný pád Po Si-laje. Není dosud úplně jasné, proč se tak stalo. Za vším mohou být peníze. Minulý listopad byl v hotelovém pokoji ve městě nalezen britský obchodník Neil Heywood, který v Číně působil už od devadesátých let. Policie vyloučila cizí zavinění a tělo nechala spálit. Vše se změnilo s nečekaným příchodem dosud Poova věrného šéfa policie Wang Li-jüna na americké velvyslanectví v sousedním městě s tím, že se bojí o svůj život. Příliš prý pronikl do tajů rodiny Po Si-laje, která přes Heywooda vyváděla peníze do zahraničí. Politikova žena Kchaj-Laj ho pak proto raději otrávila. Do osobní tragédie se ale zaplétá i vysoká politika, kdy se Po Si-laj spolu se svou klikou pokusil o převrat proti jiné skupině vedené prezidentem a premiérem. Dne 19. března prý proběhl podle některých informací i nezdařený převrat, než vše přikryla cenzura internetu a oficiální mlčení.
Jeho věrní však o něm stále nepochybují: „Lidé tady v Čchung-čchingu podporují Po Si-laje. Zbavil nás mafie. Vysoce postavení ji naopak využívají často jako svůj štít, proto ji nepotírají. Ale Po tento trend zlomil,“ chválil pro stanici France 24 svého padlého vládce jeden z jeho „poddaných“ v Čchung-čchingu.
Po Si-laj
» narodil se 3. července 1949 v Pekingu do rodiny jednoho ze zakladatelů čínské komunistické strany Po I-poa
» zažil otcův vzestup na post ministra financí, pád během kulturní revoluce a jeho opětovný návrat mezi elitu, matku Poovi ubily Rudé gardy
» v roce 1982 vystudoval žurnalistiku na Čínské akademii sociálních věd, v politice začal v roce 1992 jako starosta pobřežního Ta-lienu, pak jako guvernér provincie Liao-ning
» v letech 2004 až 2007 byl čínským ministrem obchodu, pak byl odsunut do čela velkoměsta Čchung-čchingu, kde se proslavil tvrdým potíráním gangů a nápodobou kulturní revoluce
» chtěl se letos dostat do nejvyššího vedení země, místo toho však upadl v nemilost kvůli údajnému chystanému převratu
» jeho druhá žena Kchaj-Laj je viněna z otrávení britského obchodníka, který jim prý vyváděl obrovský rodinný majetek do zahraničí
