Čínská autovlna není tou nejhorší zprávou. Peking drží Evropu pod krkem díky čtyřem surovinám
- Peking ovládá značnou část řetězce od těžby a zpracování až po výrobu magnetů, baterií a elektromobilů.
- Čína svou převahu zatím využívá jen omezeně.
- Je však prakticky jisté, že v geopoliticky napjatém světě přitlačí dříve či později ke zdi také Evropu.
Jen co Evropa vybrala jednu ostrou zatáčku s výpadkem ruského plynu a ropy, už se řítí do další. Přechod k nízkouhlíkovým zdrojům, elektrifikace ekonomiky a růst elektromobility táhnou poptávku po surovinách, kterými Evropa nejen neoplývá, ale navíc je ve většině případů dováží z Číny. Historie se, zdá se, ráda opakuje. Další autoritářská země, na níž jsme zdrojově závislí. Je důvod se bát? Bohužel ano.
Z dolu až do autosalonu
Na obzoru se vynořila nová hrozba. Kritické suroviny potřebné pro energetickou tranzici, obnovitelné zdroje energie, elektromobilitu, ale také všemožnou elektroniku. Ještě před pár lety se tento problém zdál být příliš vzdálený na to, abychom si s ním lámali hlavu. Období pandemie a související změny, ruská válka na Ukrajině, ekonomické a zásobovací krize – to vše vývoj zásadně urychlilo.
Přes různé krize a pseudokrize posledních deseti let jsme si nevšimli, jaký obr v Číně vyrostl. Obr automobilový, na jehož několikasetmilionovém trhu se prodává více elektromobilů než vozů se spalovacími motory, navíc od domácích značek, které ještě nedávno ani neexistovaly, ale nyní cenou a technologiemi válcují konkurenci, včetně té evropské. Nehledě na zneklidňující zprávy o stavu evropského autoprůmyslu není čínská „autovlna“ pro nás tou nejhorší zprávou.
Tou je postavení Číny v těžbě a zpracování kritických surovin i ve výrobě souvisejících výrobků. V oboru se často používá výraz „z dolu až po magnet“. Z pohledu Evropy je pak kritické, že Čína ovládá řetězec, který by se dal označit jako „z dolu až do autosalonu“.
Zjištění jsou znepokojivá
Čína v minulých letech nasypala obrovské peníze do vytvoření domácích zpracovatelských a výrobních kapacit i do akvizic zdrojů v zahraničí. Výsledkem je její klíčová až dominantní role ve všech částech dodavatelského řetězce.
Aktuální poznatky pak naznačují, že se Čína zaměřila zejména na oblasti, kde není závislá na vnějších faktorech, jako je přirozený výskyt zdrojů, a kde může svoji pozici posilovat cílenou politikou. Zaměříme-li se na suroviny potřebné pro obnovitelné zdroje, u nichž Čína hraje roli dominantního dodavatele Evropy, ukážou se čtyři kategorie: galium, hořčík, kovy vzácných zemin a vanad. Zjištění jsou znepokojivá.
Peking například přistoupil k omezování exportu kovů vzácných zemin, zatímco vyváží komponenty a hotové produkty, jako jsou magnety. Efekt na Evropu je dvojí. V důsledku omezování vývozu surovin z Číny trpí evropská výroba a zároveň má levnější produkce z Číny na evropském trhu snazší pozici. Vedle kovů vzácných zemin je čínské zneužívání dominantního postavení patrné zejména v případě vanadu, který se používá ve vysokopevnostních slitinách a v některých typech baterií.
Nejtypičtějšími signály potenciálního zneužívání těchto surovin se kromě exportních restrikcí ukázaly být hromadění zásob a omezování přístupu zahraničního kapitálu za současné státní podpory zahraničních aktivit čínských těžebních společností.
Znervózňovat by nás měla i centralizace rozhodování o produkci čínských firem s dopady až na lokální úroveň a přímý vliv Komunistické strany Číny v těchto podnicích, včetně pravidelných kontrol, nezřídka vykonávaných osobně stranickými a státními funkcionáři. Ti v některých případech dokonce přebírají roli vyjednavačů kontraktů. Existuje tak přímé navázání na zahraniční a bezpečnostní politiku Pekingu.
Panika zatím možná není na místě, nervozita však ano. Čína ukazuje vlastní variantu merkantilismu pro 21. století. Jakkoli dosud cíleně svoji dominanci využila jen omezeně, například ve sporu s Japonskem v roce 2010 či se Spojenými státy v roce 2024, omezování exportu a opatření vůči USA v reakci na uvalená cla v loňském roce naznačují, že Čína tuto svoji zbraň nebude váhat v geopoliticky napjatém světě použít. Že dříve či později přitlačí ke zdi i Evropu, je prakticky jisté.
Pozn.: Autor vychází z vlastního výzkumu v oblasti importu kritických surovin.
