Západu se nedaří odstavit Čínu od zdrojů surovin. K útoku na kořist se odhodlal až příliš pozdě
- Západní firmy a politiky vyděsila demonstrace čínské síly v podobě omezení exportu prvků vzácných zemin.
- Spojené státy a Evropa hledají způsoby, jak si vytvořit alternativní dodavatelské řetězce.
- Snaha o autonomii zatím nepřináší příliš velký úspěch a roste skepse ohledně možnosti rychlého dosažení cíle.
Peking v obchodních sporech s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v uplynulých měsících vytáhl silnou zbraň. Zpřísněním exportu prvků vzácných zemin vylekal řadu západních firem z různých oborů v čele s automobilkami. Na začátku listopadu Čína projevila ochotu některá omezení uvolnit. Je však zřejmé, že hodlá nadále využívat svou strategickou kontrolu nad těžbou a zpracováním těchto i dalších kritických minerálů.
„Nyní dochází k jakémusi uvolnění,“ řekl deníku The New York Times Tom Moerenhout, který se zabývá kritickými materiály na Kolumbijské univerzitě. „Otázkou však není, zda dojde k další události, kdy se vzácné zeminy stanou zbraněmi, ale spíše kdy se tak stane,“ konstatoval.
Čína se snaží si svou dominanci pojistit
Čínský premiér Li Čchiang uplynulý víkend během summitu zemí G20 naznačil, jak si představuje dlouhodobé řešení problému. Prohlásil, že asijská velmoc musí kontrolovat, kam posílá suroviny důležité pro vojenské využití. Jako východisko vidí společnou těžební iniciativu mezi spřátelenými státy. „Peking bude podporovat vzájemně prospěšnou spolupráci a mírové využívání klíčových nerostů,“ slíbil Li s tím, že jeho země bude chránit zájmy rozvojových států.
Detaily projektu zatím nejsou známé; podle dosavadních zpráv by se do něj měla zapojit zhruba dvacítka zemí globálního jihu. Komentátoři míní, že iniciativa je protipólem americké snahy získat spojence pro vytvoření alternativních dodavatelských řetězců. Peking podle nich chce zabránit ztrátě svého monopolu a izolaci, do které se ho patrně Washington snaží dostat.
Nejspíš doufá, že se mu podaří ještě více posílit svůj vliv v zemích bohatých na nerostné suroviny. „S tím, jak se konkurence mezi velmocemi zostřuje, měla by Čína podporovat mezinárodní spolupráci v oblasti zelených nerostných surovin. Zejména by měla dále rozšiřovat spolupráci s rozvojovými zeměmi,“ napsal už na jaře podle Financial Times v komunistickém tisku vládní poradce Hu Jun.
Čína má suverénně nejvyšší zásoby prvků vzácných zemin. Na jejich těžbě se podílí zhruba ze dvou třetin a na zpracování dokonce z devadesáti procent. Na podskupinu těžkých vzácných zemin má takřka monopol. Další velká naleziště těchto prvků jsou v Brazílii. Nezanedbatelné rezervy mají také Indie, Austrálie, Rusko, Vietnam, Spojené státy, Kanada a část jich je v Grónsku a v Africe.
Kalifornský důl má stěžejních surovin málo
Je vysoce pravděpodobné, že tyto státy budou chtít využít souboje velmocí a získat z nerostného bohatství na svém území co nejvíce. „Země nestojí o to, aby Čína nebo Spojené státy přišly a začaly vrtat díry,“ řekl Bloombergu Kevin Gallagher, expert na globální rozvojovou politiku na Bostonské univerzitě.
„Chtějí, aby Peking a USA výměnou za přístup k těmto nerostným surovinám nabídly investice do rafinace,“ zdůraznil. Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva na summitu G20 na rovinu prohlásil, že jeho země odmítá být pouhým dodavatelem minerálů a stojí o pozici partnera v globálním hodnotovém řetězci.
Otázkou tedy je, kdo dokáže zdrojům surovin nabídnout více. Trump od prvních dnů ve funkci klade na vzácné zeminy důraz a různými způsoby se snaží získat přístup k nerostnému bohatství v zemích, které oplývají i dalšími žádanými surovinami. Ukrajinu přiměl uzavřít dohodu o minerálech, pokusil se ovlivnit dění v Demokratické republice Kongo a opakovaně pohrozil záborem Grónska, které je dánskou autonomií. A někteří komentátoři si nyní dělají naděje, že čínské „vydírání“ povede k rychlému konci monopolu, protože Západ učiní vše proto, aby se této nepříjemné závislosti zbavil.
Jenže zatím se nezdá, že by dosáhl významnějšího pokroku, který by se zhmotnil ve prospěch vyděšených firem. Kupříkladu automobilka GM navázala spolupráci s nevadskou společností MP Materials, která doluje vzácné zeminy v Kalifornii a v Texasu postavila závod na jejich zpracování. Přeje si integrovat celý dodavatelský řetězec až po výrobu magnetů.
Jenže Reuters nyní uvádí, že její doly obsahují pouze stopové množství dysprosia a terbia, které jsou pro produkci magnetů zásadní. Oba tyto prvky se zároveň na jaře dostaly na čínský seznam vývozních restrikcí.
Západ prohrál boj o africké naleziště
„MP Materials může čelit obrovské výzvě,“ sdělil agentuře Ilya Epikhin z poradenské společnosti Arthur D. Little. „Budou muset jet do Brazílie, Malajsie nebo do některých afrických států, aby tyto zdroje našli, ale může to trvat hodně času,“ dodal. S potížemi se aktuálně potýká i další z hrstky nečínských hráčů – australská společnost Lynas Rare Earths.
Varovala, že kvůli sérii výpadků ve svých provozech přišla o podstatnou část produkce, což negativně ovlivní i zpracování v malajsijské rafinérii. Firma zároveň uvedla, že kupující musí akceptovat vyšší ceny, pokud chtějí spolehlivé dodávky mimo kontrolu Pekingu.
Další neúspěch se týká australského těžaře. Společnost Peak Rare Earths, která rozvíjí významné naleziště v Tanzanii, se na začátku podzimu dostala do rukou čínského subjektu Shenghe Resources. Dala totiž přednost této nabídce před vyšší americkou, která však obsahovala řadu nejasností. V praxi se tak ukázalo, že Trumpův tlak na spojence nemusí nést ovoce.
„Toto je velmi strategická ztráta,“ komentovala pro The Wall Street Journal (WSJ) akvizici Gracelin Baskaranová, expertka na kritické minerály z amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). „Zvyšuje to čínskou tržní sílu a jejich kapacitu destabilizovat již tak velmi křehký trh,“ dodala.
Tento konec je ale v podstatě nevyhnutelným vyústěním patnáctiletého příběhu zmařené naděje, ve kterém sehrály hlavní role čínská agilita a neochota Západu se včas dostatečně angažovat v době nízkých cen vzácných zemin. Shenghe Resources už v roce 2022 získala podíl v australské společnosti a od té doby byla ve výhodě.
„Číňané na tuto věc hledí dlouhodobě a finanční část pro ně není velký problém,“ řekl WSJ Rocky Smith, jenž byl šéfem Peak Rare Earths do roku 2020 a v době první Trumpovy administrativy se marně snažil přimět západní vlády k akci. Čínské společnosti často přetlačují své západní konkurenty v nabídkách díky štědré státní podpoře a svým schopnostem orientovat se v rozvojových zemích.
Na nerosty bohaté země mají s Čínou komplexní vztahy
Americký think tank Stimson Center na konci léta ve své analýze vypočetl důvody, proč se Západ bude těžko dostávat i k nalezištím těžkých vzácných zemin v Barmě, o která Trump rovněž projevil zájem. Brání tomu logistické potíže i právní překážky a Washington podle něj navíc nechápe, jak moc je na Číně závislá Kačjinská nezávislá armáda, která má těžbu v Kačjinském státu Myanmaru pod palcem.
„Čína kontroluje tok zboží, přístup ke zpracování a politický prostor, ve kterém Kačjin operuje. Návrhy, které tuto realitu ignorují, jsou nejen nerealistické, ale i strategicky nekoherentní,“ podotýká think tank.
A velký problém mají USA i s jihoamerickou minerální těžkou váhou – Brazílií. Trump nemá se současnou levicovou vládou dobré vztahy a Pekingu se v zemi podařilo zapustit kořeny velmi hluboko. Jeho projekty přesahují přírodní bohatství a přinášejí příležitosti mimo jiné farmářům, kteří jsou přímou konkurencí americkým zemědělcům.
Zatím také není jasné, nakolik se podaří nastartovat domácí těžbu kritických materiálů v Evropě. I když má starý kontinent rezervy, které by vykryly aspoň část poptávky, rozjezd projektů je zdlouhavý a naráží na odpor místních.
Těžba je navíc pouze prvním krokem; Evropa by také musela vytvořit kapacity pro zpracování surovin, aby je stejně nemusela posílat do Číny. „Po dekády Evropa zacházela se surovinami jako s komoditní záležitostí, nikoli jako se strategickou. Tato lhostejnost se stává nákladnou,“ uvádí analýza Světového ekonomického fóra.
Hledání jiných cest k autonomii
Experti proto k vývoji v nadcházejících letech nejsou vůbec optimističtí. Podle poradenské společnosti Benchmark Mineral Intelligence bude Západ do roku 2030 například stále závislý na Číně z 91 procent svých potřeb těžkých vzácných zemin, což je jen mírný pokles oproti 99 procentům v uplynulém roce.
Realizace v současnosti oznámených západních projektů v oblasti těžby a zpracování surovin potrvá dlouhé roky. Například banka Goldman Sachs hovoří o desetiletí, které bude zapotřebí k vytvoření nezávislých dodavatelských řetězců.
Západ se snaží své úsilí napnout i jinými směry – k recyklaci a hledání nových technologií a alternativních materiálů, které se obejdou bez čínských vstupů. I toto úsilí ale bude dlouhé a komplikované. Odborníci poukazují například na to, že současná technologická řešení automobilek recyklaci vzácných zemin příliš neusnadňují. Vše ještě komplikuje poměrně častý vývoz aut ze západních zemí koncem jejich životnosti.
Příkladem alternativních materiálů je tetrataenit, který se přirozeně vyskytuje jen v meteoritech. Západní badatelé ho již umí vyrobit uměle, ale hromadná produkce ještě nejspíš potrvá. „Není to krátkodobé řešení,“ řekla The New York Times Laura Lewisová, profesorka chemického inženýrství na Northeastern University.
