ČNB odložila úrokovou revoluci. Kvůli slabé ekonomice a frankfurtským bankéřům

Česká národní banka

Česká národní banka Zdroj: E15 Dominik Kučera

Správné nastavení měnové politiky připomíná spíše umění než exaktní vědu. Nedávná historie ukázala, že bezhlavé spoléhání na modely může přinést katastrofální výsledky. Tragický omyl v podobě pozdního startu cyklu zvedání sazeb západních centrálních bank představuje jeden z nejzářnějších příkladů.

S cílem zmírnit dopady předchozích chyb jsou evropští bankéři nuceni zpřísňovat politiku agresivně. Zejména v eurozóně však již začínají převažovat obavy z vedlejších účinků. Evropská centrální banka proto na dalších zasedáních zvolí navzdory nepolevující inflaci více odstupňovaný přístup. To krátkodobě poskytuje tuzemské centrální bance určitý stupeň komfortu.

Kroky ECB hrají Česku do karet

ČNB podle očekávání ponechala sazby beze změny. Vzhledem k holubičí inklinaci bankovní rady ani nešlo počítat s jinou variantou. Rozhodnutí pomohl ospravedlnit chmurný vývoj tuzemského HDP, který během třetího kvartálu vykázal pokles o 0,4 procenta. Poptávka domácností zřetelně ochabuje a neblahé ekonomické trendy jsou tak pevně nastoleny. Česká republika ve čtvrtém kvartálu takřka s jistotou vstoupí do technické recese. V takovém momentě má centrální banka k dispozici argument, že by další zpřísňování politiky přineslo zbytečné kolaterální oběti.

Frankfurtská instituce naladila na svém zasedání překvapivě mírný tón. Vzhledem k propojenosti tuzemské ekonomiky s eurozónou musí ČNB svou politiku kalibrovat v souladu s ECB. Odhady terminálních sazeb v eurozóně se však drží okolo tří procent, což tlak na národní banku i korunu tlumí. I tak se úrokový diferenciál oproti západním měnám ztenčuje a vede k exodu zahraničních investorů z korunových aktiv.

Nicméně poslední zasedání Fedu další výhled komplikuje. Americká centrální banka pohřbila naděje investorů na „holubičí pivot“. Kadence zvedání úroků sice do budoucna může zpomalit, nicméně odhadovaná úroveň terminálních sazeb se posunula směrem vzhůru.

Šéf Fedu Jerome Powell pronesl, že nedostatečné akce představují markantně vyšší riziko než příliš tvrdá monetární odpověď. Intenzitu dalších monetárních restrikcí budou opět diktovat hlavně nová inflační data. Vzhledem k dolarocentrické povaze globálního finančního systému musí rozhodnutí Fedu reflektovat ostatní centrální banky – tedy hlavně ECB a zprostředkovaně i ČNB.

Růst sazeb zůstává teoreticky možný

V rámci aktualizované prognózy ČNB uvádí, že by se krátkodobé tržní sazby měly v příštím roce držet na průměrné úrovni sedm procent, což implikuje, že banka navzdory holubičímu postoji alespoň nepřistoupí k předčasné razantní redukci úroků. Zároveň guvernér ČNB Aleš Michl připustil, že růst sazeb na příštím zasedání zůstává teoretickou možností, což zní částečně povzbudivě.

Vyšší sazby by měly zůstat v repertoáru tuzemské centrální banky i kvůli hlavnímu přetrvávajícímu riziku: ukotvení inflačních očekávání. Inflace je zčásti fenomén finanční, avšak částečně taktéž psychologický. Pokud zažíváme delší období strmě rostoucích cen, začnou se nebezpečně propisovat do mentality podniků i spotřebitelů.

Z(a)tracená čísla, 4. díl: ČNB a úrokové sazby

Video placeholde
Z(a)tracená čísla 4. díl • Videohub

Z anomálie se stane norma a firmy mohou začít své produkty kontinuálně zdražovat, jelikož se cenové tlaky hluboce zakoření ve spotřebitelské psychologii. Výsledkem je ona démonizovaná inflační spirála, jejíž ukončení se neobejde bez drastických následků.

Čím déle inflace metastazuje ve finančním systému, tím ničivější jsou její dlouhodobé následky. Absolutní prioritou každé centrální banky proto musí být stlačení tempa růst cen v co nejkratší době, a to téměř bez ohledu na následky. ČNB by měla zůstat otevřená všem možnostem a jednoznačně říct, že je odhodlaná stabilizovat ceny za všech okolností.