A jedním dechem dodávají, že za to může „cesta do pekel“ zvaná akční slevy. Už teď se tak pravděpodobně kdesi v tmavých hlubinách účetních závěrek začínají klubat obrysy dalšího adepta na členství v klubu nadepsaného Carrefour, Delvita, Julius Meinl…
Pokud ale vím, tak od řetězců původně nikdo slevy nechtěl. Lidé nechodili organizovaně do supermarketů a nevynucovali si od prodejců hromadné slevy, jako se to dělo před lety během „proletářských nákupů“ v Itálii. Tady obchodníci začali jednoduše nabízet zboží v akcích levněji. Sami, bez donucení, z vlastního podnikatelského zájmu. A člověk na druhé straně pultu zrovna nemusí být čtenářem Samuelsona, aby se při takové nabídce začal choval ekonomicky. Zvlášť když tou nejlepší lekcí z ekonomie je pro čím dál víc lidí tenčící se peněženka.
O šrajtoflích důchodců a nezaměstnaných ani nemluvě. Jestliže plínky jednou za čas zlevní o třetinu, byl by jeden bloud, kdyby je kupoval za plnou cenu. Navíc když mu na většinu životních nákladů nikdo slevu nedá. Z poštovní schránky čouhá akční leták. Jdu se mrknout, jestli zase není máslo za 29.
