Doopravdy. Vyjednávači se zasekli na miliardách pro dopravu a školství, nikoli na personáliích. V té chvíli partneři véčkařů bouchli do stolu a odešli. Případný konec koalice si tak mohou obě strany vykládat po svém. ODS a TOP 09 mohou svým voličům snadno vysvětlit, že pod tlakem stále se stupňujících požadavků VV se už prostě nedalo dále společně vládnout.
Naopak VV mohou tvrdit, že položily svůj koaliční život za platy učitelů. Tak proč se s tímto nerozejít a jednání nepřesunout z nikam nevedoucích schůzek K6, K9 či K12 zpátky do sněmovny, kde by VV podporovaly vybrané reformní zákony? Že by pak Vít Bárta mohl držet vládu Petra Nečase zcela pod krkem? Možná. Ale o kolik je lepší nynější jednání o koaličním dodatku, které zjevně nebere konce?
Véčkaři by se pak v nové roli asi nejvíce podobali lidovcům, kteří v prvním roce Zemanovy menšinové vlády tvrdě kritizovali kabinet, ale vládní rozpočet na rok 2000 ochotně odmávali. Podobně by mohly VV spřádat s ČSSD majetková přiznání a další nápady, v nynější koalici zcela zapovězené, ale jinak držet menšinový kabinet při životě. Vláda ODS a TOP 09 s podporou VV by tak mohla být nakonec životaschopným projektem. Mizivá popularita dělá z Věcí veřejných docela vypočitatelného partnera, který se nových voleb bojí jako čert kříže. Dokud se jejich preference nevrátí nad pět procent, může si být pravice celkem jista, že se udrží v ministerských křeslech i poté, co véčka odstaví od vládních pašalíků.
Nyní je to jen a jen na Věcech veřejných. Buď se už úplně znemožní tím, že i po ultimativní hrozbě odchodu z vlády budou u Petra Nečase dál škemrat o další koaliční jednání. Anebo se po neúspěšné vládní misi stáhnou do sněmovny a po dánském či nizozemském vzoru se stanou zlobivou, ale pro kabinet nepostradatelnou silou.
Jak může být „konstruktivně opoziční“ strana mocná, ukázala naposled třeba Dánská lidová strana. Ta donutila tamní menšinovou vládu obnovit hraniční kontroly, ač je země v schengenském prostoru. Poučení pro Víta Bártu? Velké napoleonské plány se dají spřádat i z opoziční poslanecké lavice. A česká veřejnost přitom nemusí trpět pohledem na koaliční frašku, jejíž náboj už dávno vyčpěl.
