Základní lekce z komunikace říká, že pokud nechcete, aby nastala nějaká situace, tak o ní prostě nemluvte. Ve filmu Obecná škola ředitel varuje žáky, aby neolizovali zmrzlé zábradlí. A víme, jak to dopadlo. Nebo jiný příklad: Česká národní banka, ať nechodíme daleko. Ta nechce, aby koruna oslabila, protože oslabení koruny zvyšuje dovozní ceny, a tím také inflaci. Nechce to tak moc, že dokonce intervenuje a snižuje své devizové rezervy o stovky miliard korun. Když si tedy ČNB tak přeje, aby koruna neoslabila, dá rozum, že nebude říkat, že koruna má oslabit. Ale ve skutečnosti přesně to ČNB prohlásila.
Centrální banka už od května intervenuje, aby zabránila oslabení koruny nad 25 korun za euro. A daří se jí kurz držet v blízkosti 24,5. Můžeme jen spekulovat, kde by koruna bývala byla, nebýt intervencí. Vodítkem může být například vývoj měn rozvíjejících se ekonomik nebo našich regionálních kurzových kolegyň v Polsku nebo v Maďarsku. Vývoj obou indikuje, že bez intervencí by zde byl tlak na oslabení koruny na 25 až 25,5.
Navíc byl začátek intervencí spojen se jmenováním nového guvernéra – finanční trh si nebyl jistý, zda se nezmění směřování měnové politiky. A tuto nejistotu podpořila série nešťastných vyjádření ze strany několika členů bankovní rady. Za nejistotu a riziko se platí. Dekádní bilance ČNB prozrazuje, že „pohledávky vůči zahraničí včetně cenných papírů“, což je proxy vývoj devizových rezerv, poklesly mezi první dekádou v květnu do konce července o 384 miliard korun. To není málo. Jde o pokles o 10 procent za necelé tři měsíce.
Do toho ČNB zveřejnila novou prognózu. A mimo jiné ukazuje, že v následujících měsících koruna vůči euru oslabí až k 26 korunám a do konce roku 2023 se bude kurz pohybovat nad 25,50. Když ČNB řekne, že čeká takové oslabení koruny, vysílá tím vlastně signál: prodejte koruny, dokud vám devizy nabízíme se slevou. Pokud to takto finanční trh vyhodnotí, může se tempo výprodeje devizových rezerv ještě zvýšit. To může zbytečně komplikovat a prodražit dosažení záměru ČNB: neoslabení koruny a snížení kurzové volatility. Tenisovou terminologií udělala centrální banka nevynucenou chybu.
Predikce české ekonomiky podle Jiřího Rusnoka:
Co měla ČNB z komunikačního pohledu udělat lépe? Měla prostě říct, že intervenuje, a proto (podobně jako během kurzového závazku) nebude zveřejňovat prognózu kurzu a vývoj kurzu nebude komentovat. A basta.
Potenciální zvýšený tlak na výprodej koruny není jediná potíž způsobená zveřejněním prognózy kurzu. ČNB intervenuje. Nevíme, jak dlouho bude intervenovat. Každopádně finanční trh může přemýšlet i nad tím, že ve skutečnosti ČNB nedovolí, aby koruna někdy oslabila k 26 CZK/EUR. V tom případě by ale prognóza centrální banky měla předpokládat nižší inflaci, a dokonce i nižší úrokové sazby. Jednoduché pravidlo říká, že koruna silnější o 25 haléřů má podobný dopad na ekonomiku a inflaci jako zvýšení sazeb o 25 bodů.
Jinými slovy pokud by ČNB držela v následujících měsících, čtvrtletích kurz blízko 24,5 a nenechala jej oslabit k očekávaným 25,5 až 26 korunám za euro, měla by potom přemalovat trajektorii úrokových sazeb o 100–150 bazických bodů dolů.
Když to shrnu: zveřejněním prognózy kurzu koruny dala ČNB signál spekulantům/investorům, aby prodali koruny za devizové rezervy ČNB. Rychle, dokud je sleva. A zároveň znejistila finanční trh o vývoji úrokových sazeb, a to v situaci, kdy slovy guvernéra musí být centrální banka „pevnou kotvou stabilizující podmínky v ekonomice“. Příště se to snad povede. Česká ekonomika totiž skutečně potřebuje ukotvit. Ukotvit inflační očekávání.
