Inflace prudce zabrzdila. Lednová statistika ukazující meziroční růst cen ve výši 2,3 procenta je neočekávaně dobrou zprávou. Ekonomičtí analytici i ČNB očekávali číslo kolem tří procent. Výsledek je o to důležitější, protože v lednu si firmy obvykle odehrají největší díl celoročního zdražování a po zbytek roku se drží zpátky.
Je to určitě dobrý důvod k radosti u všech, kteří hlouběji sledují českou ekonomiku, protože to signalizuje příchod lepších časů. Když však premiér Petr Fiala vyskočí s rukama nad hlavou a ohlásí, že je tu „konec zdražování, stresu a strachu z budoucnosti“, není to úplně dobře. Řada lidí totiž dál pociťuje zhoršování své situace. Ony totiž celkově ceny zabrzdily, ale některé citlivé položky opět poskočily citelně vzhůru. Například energie zdražily oproti konci minulého roku o dvanáct procent.
Netýká se to všech stejně a jinak to mají ti, kterým skončily dlouhodobé fixace, a ještě se zvedly hojně diskutované regulované poplatky za distribuci a obnovitelné zdroje. A jinak se cítí ti, kteří si tu studenou cenovou sprchu odbyli už loni. V průměru o více než deset procent zdražilo vodné a stočné, stále se zvedají nájmy a to pivo po práci je taky dražší. A zdražují i dovolené. To všechno se do toho průměru hravě vejde a vůči podrážděné veřejnosti by trochu více empatie neškodilo. Zvláště když je jasné, že za staré předválečné ceny už nikdy nakupovat nebudeme.
To ale nic nemění na tom, že jsme dostali velmi dobrou zprávu o hlásících se lepších časech. I v porovnání Eurostatu, který počítá naši inflaci trochu jinak, jsme na tom konečně lépe než země platící eurem. Evropský cenový harmonizovaný index nám ukazuje meziroční zdražení 2,7 procenta a eurozóně 2,8. V eurovém Estonsku byla inflace pětiprocentní, na Slovensku 4,3 procenta a v Německu 3,1.
Průměrná inflace za celý letošní rok tak s velkou pravděpodobností nepřekročí 2,5 procenta. Pokud porostou průměrné mzdy podle očekávání nad šesti procenty, zvedne se jejich kupní síla o velmi slušná čtyři procenta.
To spolu s rychlým snižováním úroků podpoří utrácení v obchodech a výrazně levnější hypotéky znovu nastartují zamrzlou výstavbu bytů. Ekonomika se tedy, pokud nepřijde nějaký další krizový šok, začne konečně díky spotřebě domácností trochu rozjíždět. Přestože nelze počítat s nějakými velkými exporty v situaci, kdy pro nás nejdůležitější Německo sklízí zničující efekty své zelené politiky.
A právě tato politika, jejíž další brutální zostřování aktuálně probírá Evropský parlament, by měla být středem pozornosti a zásadního odporu vlády, pokud nechce mít na svědomí, že tahle naše radost ze zvládnutí inflace bude mít jen krátkého trvání.
Autor je komentátor Reflexu
