Už i v Česku máme dnes pár zajímavých investičních aplikací. Prakticky všechny vznikly v posledních několika letech a teprve se je učíme používat, takže se těžko soudí, jaký dopad na společnost mají. Když se podíváme více na Západ, zjistíme, že pozitiv je celá řada a patrně i převažují, ale investiční aplikace občas přinášejí i leccos negativního.
V teorii se tomu říká demokratizace investování, tedy rozšíření investičních možností mezi širokou veřejnost. Už to nejsou jen pánové v kravatách s kufříky na slovutné Wall Street, ale každý z nás, kdo během přestávky v práci může obchodovat s akciemi, komoditami, kryptoměnami, fakturami, veterány nebo třeba s uměním. Máme na to mizernou kvalifikaci, ale proč bychom neměli mít tu možnost? Demokratizace investování jako jeden z definujících momentů současného světa jej nakonec učinila lepším a bohatším. Prochází však celou řadou porodních bolestí.
Drtivá většina problémů vychází z toho, že aplikace musejí někde vydělávat. Většina stále drží model transparentního poplatku, takže uživatelé jasně vidí, že si aplikace berou třeba jedno procento z investovaných částek, popřípadě u spekulantů méně, ale častěji.
Horší to je, když se vedle viditelného poplatku vydělává i na něčem skrytém. A někdy dokonce tak zjevně schovaném, že je pro uživatele vše zadarmo bez jakýchkoli poplatků. Nabízí se pak přirozeně otázka, na čem tedy investiční aplikace vydělávají, když jim nic neplatíme. Ale platíme. Často i víc, jen vidět to není.
Učebnicovým příkladem je nejen populární aplikace Robinhood, ale i celá řada dalších, které sice mají vše zdarma, ale přesto dokážou vytvářet obří zisky. V případě Robinhoodu pocházela v jednu dobu polovina všech příjmů z prodeje informací někomu cizímu. Nákupní příkazy byly zbytečně o trošku dražší, a když jste nákup odklepli, informaci aplikace okamžitě poslala svým partnerům, kteří danou akcii koupili za tržní cenu a prodali ji Robinhoodu a ten posléze vám o něco dráž.
Někdo bez práce vyzobl zisk. Vše se odehrálo ve zlomku vteřiny a partneři se nazvali vysokofrekvenčními obchodníky, aby to znělo dobře, ale ve skutečnosti jen dostávali peníze zdarma od uživatelů Robinhoodu. Takže nakonec tam jakýsi poplatek samozřejmě byl, jen skrytý.
Demokratizace investování umožňuje investovat i lidem bez dostatečné finanční gramotnosti, což některé lidi vede k myšlence, že by to nemělo vůbec existovat, jiní ale ukazují cestu právě přes zvýšení finanční – či snad přímo investiční – gramotnosti. A to se děje, ať už prostřednictvím všemožného vzdělávání, nebo metodou pokusů a omylů s tím, že se člověk někdy spálí.
Je to spíše varování na co si dát pozor než nevyřešitelný problém, kvůli němuž by snad investiční aplikace ani neměly existovat. Obecně jsou skvělým nástrojem, ale jako u jakéhokoli obdobného nástroje je jeho podstata morálně neutrální a je na lidech, jak jej využijí.
Spíše bychom si měli zvyknout, že tu jednoduché investiční aplikace pro veřejnost budou, protože je po nich poptávka. Místo omezování je cestou větší konkurence, ze které vykrystalizují služby, jež nic neskrývají, a k tomu podpora finanční, a zejména investiční gramotnosti. Jistě, zástupy lidí se i tak spálí, ale už teď je trh mnohem kultivovanější, než se dříve předpokládalo. Není to Divoký západ, ale mladé odvětví, které potřebuje vyrůst. A pokud tu jednou chceme mít vyspělý kapitálový trh, tak nic jiného ani nezbývá, snadná cesta k cíli neexistuje.
Autor je hlavní ekonom společnosti Roger
Investice v časech krve a slz. Válka přesměrovala peníze na nové adresy
