Pivovar tím chtěl dokázat, že jeho produkt – u něhož sami výrobci přiznávají, že má horší pověst, než by si snad zasloužil – chutná stejně dobře jako pivo z minipivovaru.
Spíše tím ale dokázal, že Češi navzdory nejvyšší spotřebě na světě pivu nerozumí a rozeznají ještě tak světlé od tmavého. Celá kauza je bohužel navíc promarněnou šancí.
Reklama místo dokumentu
Prazdroj honosně hovoří o tom, že vznikl dokument. Skutečností je, že z údajně několikaměsíční akce vznikl pouze tříminutový nakašírovaný reklamní spot běžící v reklamních pauzách na komerčních televizích. To má k dokumentu stejně daleko jako cider k ležáku.
Pokud by ale skutečně pivovar a tvůrci natáčeli celou akci od prvních snah prodat fiktivní pivo Patron do hospod přes jeho první dodávky až po překvapivé finále – nejlépe třeba i skrytou kamerou – to by byl panečku námět na ryzí půlhodinový film.
Snesl by srovnání třeba s Českým snem Víta Klusáka a Filipa Remundy, za nějž by autoři stejně jako u dokumentu o otevření levného fiktivního hypermarketu v pražských Letňanech bezpochyby mohli aspirovat na řadu cen – a ano, možná i ran. Ale stály by za to.
