Dvojitý úder Kremlu. Dodává méně plynu a těží málo ropy
Velkoobchodní cena plynu v EU se v úterý pohybovala kolem úrovně 76 eur za megawatthodinu. To je stále zhruba čtyřnásobek běžné předpandemické úrovně. Důvodem nadále vysoké ceny je to, že Rusko zatím neposílá do EU tolik plynu, aby se trh vymanil z panického módu. V Česku tak nadále převládá zvýšené riziko dalších pádů dodavatelů energií typu Bohemia Energy.
Přitom koncem předminulého týdne už se zdálo, že plynová krize odeznívá. Burzovní cena plynu se tehdy dostala i pod úroveň 65 eur za megawatthodinu, nejníže od po loviny září. Stalo se tak po příslibu ruského prezidenta Vladimira Putina, že Gazprom, plynárenský monopol většinově ovládaný Kremlem, navýší své krátkodobé dodávky do EU. Mělo to být v pondělí tento týden.
Jenže Gazprom zjevně nemíní s doplňováním svých evropských zásobníků situo vaných v Německu a Rakousku nijak pospíchat. A to trh dále zneklidňuje. Jen částečné uklidnění poskytuje fakt, že plynovodem Jamal, jímž Rusko zajišťuje pětinu svých pozemních dodávek do Evropy, už proudí plyn správným směrem, tedy do Německa, a nikoli opačně jako ještě o tomto víkendu. EU se ale i tak stále může ocitnout v hluboké plynové krizi. Právě poměrně nízké zásoby plynu před nástupem vrcholné topné sezony udržují onen panický mód. Pokud Putin nezačne plyn v příštích dnech posílat v uspokojivé míře, nervozitu umocní. Cena plynu pak může opět jako v říjnu převýšit úroveň 100 eur za megawatthodinu. To by právě znamenalo, že může ještě výrazněji zdražit také alespoň některým z odběratelů z řad českých domácností.
Velkoobchodní cena plynu v EU je dnes zhruba o necelých 400 procent výše než před rokem touto dobou. Takto mimořádný cenový nárůst je podstatou problémů, do nichž se dostali dodavatelé typu zmíněné Bohemia Energy. Pro ně představoval příslovečnou „černou labuť“, tedy nečekanou událost, která má přitom závažný, až transformativní dopad. Černá labuť extrémně vysokých cen by do EU nepřilétla, pokud by kontinent měl více svých stabilních zdrojů energie, zejména pak zdrojů jaderných. Podstatou problému je tedy také již léta trvající prosazovaní zelené agendy EU, které vede k překotnému vypínání uhelných elektráren a jaderných bloků na propojeném energetickém trhu EU.
Nízké zásoby plynu, jež jsou bezprostředně výsledkem postpandemického prudkého ekonomického vzmachu a také rozmarů počasí v Evropě – poměrně málo v ní letos foukalo a pršelo – zvyšují rovněž cenu ropy, a tedy i pohonných hmot v České republice. Benzin v Česku stojí průměrně už přes 37 korun a je tak nejdražší od roku 2012.
Pohonné hmoty zdražují vlivem nedo statečných zásob plynu v EU proto, že nedostatek plynu zesiluje poptávku po ropě, resp. po ropných produktech, které slouží coby náhražka plynu, jako je topná nafta. Generální ředitel saúdského státního rop ného monopolu Saudi Aramco Amin Nasser se nechal v říjnu slyšet, že právě i nedostatek plynu v EU navyšuje sháňku po ropě. Globální plynová krize dle něj navyšuje poptávku o zhruba 500 tisíc barelů denně. Rijád přitom zároveň užívá plynové krize jako zdůvodnění, proč se nepoddá tlaku zejména Spojených států, aby společně s dalšími klíčovými tradičními těžaři v čele s Ruskem na výšil ropnou těžbu.
Kreml tak v důsledku přispívá k vyvolání citelných inflačních tlaků na Západě hned dvojím způsobem. Zaprvé dodává do EU méně plynu, než by mohl, a zadruhé udržuje poměrně nízkou úroveň těžby ropy.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
