Evropa vítězí nad USA. Akcie rostou napříč sektory, vzhůru letí i výnosy německých dluhopisů
Investoři často mívají pravdu z nesprávných důvodů. Na začátku roku mezi nimi panovalo přesvědčení, že by se Evropě mohlo dařit pouze v případě, pokud Donald Trump nesplní většinu svých předvolebních slibů a bude velmi umírněný. Nyní se děje pravý opak: nová americká administrativa schválila řadu neortodoxních rozhodnutí. Přesto evropské burzy ve výkonnosti od začátku roku markantně překonávají své americké protějšky.
Celoevropský index Stoxx Europe 600 zhodnotil od začátku roku téměř o 10 procent, zatímco americký S&P 500 v tuto chvíli dvě procenta ztrácí. Německý DAX dokonce letos přidává 16 procent, a to se na konci roku mezi správci peněz vzrušeně diskutovalo o tom, jak jsou německé akcie předražené. Evropě do určité míry pomohlo, že na konci loňského roku byla většina portfolio manažerů vůči starému kontinentu negativně naladěna. V takových případech stačí k obratu trendu relativně málo – například skutečnost, že Trump nezačal bezprostředně po inauguraci uvalovat na evropské země přísná cla.
Skutečným game changerem ale byly kroky Donalda Trumpa ohledně řešení konfliktu na Ukrajině. Ty vyvolaly obavy, že se Spojené státy, které dlouhodobě plnily roli bezpečnostního garanta v Evropě, z regionu postupně stáhnou. Evropské vlády si začínají uvědomovat, že se budou muset v oblasti obrany postavit na vlastní nohy. Tato strategická autonomie se neobejde bez rozsáhlého navýšení vojenských výdajů, z čehož logicky budou těžit především evropské zbrojovky.
Například akcie Rheinmetall, výrobce tanků Panther, zpevnily od začátku roku takřka o 100 procent. Titul se nyní obchoduje na jedenáctinásobku své hodnoty před vypuknutím války na Ukrajině. Zisk společnosti se za stejné období ovšem zvětšil pouze zhruba třikrát, což indikuje, že na aktuálních úrovních jsou akcie drahé.
Potřebný fiskální impuls pro Evropu
Nicméně kurzový vzestup akcií se šíří napříč sektory a neomezuje se na zbrojaře. Rostoucí výdaje na armádu totiž mají širší makroekonomický přesah. Dokážou poskytnout chudokrevnému evropskému hospodářství tolik potřebný fiskální impuls. Právě štědřejší rozpočtová politika je jedním z faktorů, které stojí za rychlejším růstem americké ekonomiky ve srovnání s Evropou v období po covidu. Taktéž platí, že vyřešení konfliktu na Ukrajině by zlevnilo energie, což by podpořilo jak spotřebitelskou, tak podnikatelskou důvěru, a tím pádem přispělo k vitálnější ekonomice.
Samostatnou kapitolu představuje Německo. Ve volbách zvítězila konzervativní CDU/CSU. Její šéf Friedrich Merz se netajil plánem rozvolnit dluhovou brzdu – soubor přísných rozpočtových pravidel. Určitý problém představovala skutečnost, že strany jako AfD, které zrušení dluhové brzdy nepodporovaly, získaly v parlamentu blokační menšinu. Nicméně Merz vymyslel způsob, jak je obejít – schválit tyto reformy ještě v rámci současného parlamentu. Jelikož se dohodl se sociálními demokraty, tak ke změkčení přísných pravidel na vládní zadlužování skutečně dojde.
S ohledem na dlouhotrvající rozpočtové restrikce si Němci mohou dovolit provozovat benevolentnější fiskální politiku, aniž by ohrozili dluhovou stabilitu. Mohutnější vládní výdaje nakopnou tempo růstu tamního HDP, které by v následujících letech mohlo zrychlit na dvě procenta – prognózy pro letošek naznačují pouze tempo 0,3 procenta. Tento perspektivnější výhled katapultoval nahoru kurzy německých akcií.
Nejvyšší nárůst za 28 let
Stejně tak se ovšem takřka po vertikále vydaly vzhůru výnosy německých vládních bondů. Výnos klíčové desetileté splatnosti za jediný den poskočil o 0,3procentního bodu, což představuje nejcitelnější denní nárůst za posledních 28 let. Právě vyšší výnosy delších vládních cenných papírů mohou představovat určitou překážku pro rychlejší tempo růstu HDP, jelikož se od nich odvíjí například sazby na hypotečních úvěrech. Horší dostupnost hypoték tlumí ekonomickou aktivitu.
Pro investory samozřejmě není jednoduché správně vyhodnotit přelomové momenty. Efektivně totiž musí v několika dnech nebo týdnech do cen finančních instrumentů promítnout faktory, k jejichž realizaci dojde až v horizontu několika let. Nelze se tedy divit, že čas od času přestřelí a kurzy některých aktiv vyletí neadekvátně nahoru, například zmiňovaný Rheinmetall. Aktuální situace však slouží hlavně jako připomínka, že v rozkolísané době není moudré se dlouhodobě fixovat na jednu konkrétní strategii. Vyplácí se aktivní správa a schopnost flexibilně a pohotově reagovat na měnící se tržní narativy.
