I když mnozí evropští politici stále označují ruskou invazi na Ukrajinu za příčinu evropské energetické krize, je dnes více než jasné, že ruská invaze evropskou krizi především odhalila a urychlila. Příčiny jsou totiž veskrze domácí: způsobilo je dvacet let pochybné a krátkozraké energetické politiky EU. O to větší úkol před Evropou nyní stojí – je to zásadní výzva, která silně ovlivní její budoucnost. Komentář vyšel na Info.cz.
Termíny jako energetická nezávislost, energetická bezpečnost či evropská energetická suverenita se v minulosti v projevech evropských politiků objevovaly jen výjimečně. Při čtení následujících řádků je také dobré pamatovat, že energetická nezávislost a energetická suverenita nejsou synonyma.
Evropa nikdy nebyla a asi ani nebude energeticky zcela nezávislá. Není to nakonec nezbytné. Rozhodující je druhý pojem – energetická suverenita. Suverenita jako schopnost činit volby a rozhodnutí, kontrolovat jejich provedení od začátku do konce, vyhodnotit zranitelná místa a zabezpečit jejich ochranu. Takovou energetickou politiku Evropa nemá.
Evropskou energetickou politiku určovala klimatická agenda a cíl stát se lídrem globálního boje proti změnám klimatu. Evropa si v tom stanovovala stále ambicióznější cíle bez hlubších dopadových analýz na energetiku, průmysl a jeho životaschopnost a importní závislost. A koneckonců bez analýzy dopadů na evropskou energetickou bezpečnost a… suverenitu.
Unie nemá pravomoci v oblasti energetického mixu členských států, ale má pravomoci v oblasti životního prostředí, ekologie a klimatu. Energetická politika se tedy musela podřídit politice environmentální. Není divu, že v řadě zemí se sektor energetiky stal součástí ministerstev pro životní prostředí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
