Jak hacknout systém. Zakladatel Mall.cz Fryc se pustil do podpory psychedelik
Byznysmen Ondřej Fryc na sebe před časem stáhl pozornost poté, co se pustil do projektu Psyres, který podporuje využití psychedelik pro léčebné účely. Někdejší zakladatel e-shopu Mall.cz, jehož jméno je nyní spojeno s Reflex Capital, v něm vidí potenciál pro změnu ve zdravotnickém systému. „Jsme teprve třetí zemí na světě, kde se něco takového stalo,“ komentuje. Psyres je jen jednou z jeho filantropických aktivit. Rozhovory s filantropy nyní přináší každý měsíc e15.cz ve spolupráci s Nadací Via.
Proč jste se rozhodl podporovat výzkum psychedelik v rámci Psyres, který jste založili s Václavem Dejčmarem a psychiatrem Jiřím Horáčkem, a čím vás ten obor zaujal?
Psyres založili tři neurovědci a psychiatři v čele s Jiřím Horáčkem. Já jsem s Vaškem a s Yemim ve správní radě, a to částečně proto, že psychedelika si nesou stigma drog. My se podílíme na manažerském řízení fondu, ale svými jmény dáváme tématu i jistý společenský kredit.
To se koneckonců také stalo, poslanecká sněmovna schválila koncem května možnost využití psilocybinu v rámci léčby duševních onemocnění. Jak to hodnotíte?
Z toho schválení mám obrovskou radost! Jsme teprve třetí zemí na světě, kde se něco takového stalo. Pomůže to v důsledku neuvěřitelnému množství lidí. Odlehčí to dokonce i státnímu rozpočtu, který musí jinak v čím dál tím větší míře sypat peníze do zdravotního systému na předepisování antidepresiv.
V čem může psilocybin kromě depresí pomáhat?
Zatím je jeho účinek indikovaný na deprese, kde máme klinický výzkum a stovky studií. Jsou ale rozběhnuté další studie, například kvůli účinku na neurodegenerativní poruchy, a tam to také vypadá velice nadějně.
Máte vy sám nebo někdo z vašeho okolí zkušenost s léčbou tohoto druhu?
Ano.
Můžete to rozvést?
Promiňte, ale to je pro mě osobní a citlivé téma.
O využití psychedelik jste řekl: „To, co opravdu pomůže, je změna systému. A právě psychedelika jsou systémovou změnou, která sníží utrpení velkého množství lidí.“ Jak velká změna to může být?
Jsou filantropové – a já mezi ně patřím také –, kteří se zaměřují na konkrétní pomoc konkrétnímu člověku nebo rodině. Je to skvělá a potřebná věc, ale není to systémová změna. Když se vám oproti tomu podaří prosadit psilocybin pro lékařské účely, je to rázem počin, který může pomoci stovkám tisíc pacientů.
Nejde jen o to, že pacienti vypadnou z deprese a najednou nemusí jíst hrsti antidepresiv, které jsou jim hrazeny ze zdravotního pojištění. Až třetina z nich jsou však farmakorezistentní a nefungují ani tak. Díky takovéto léčbě jsou najednou schopni jít do práce, být prospěšní společnosti, do jejich rodin se zase vrátí radost.
Jaké byly reakce na to, když jste projekt spustili?
Rozporuplné, ale splnilo to svůj účel. Pár lidí si řeklo: „Co to je, to jsou nějaké drogy, proč tam lidi jako Dejčmar nebo Fryc jsou?“ Víte, já měl vždycky v byznysu pověst velice analytického člověka, a tak si lidé, co mě znají, chtějí o psychedelikách něco přečíst a dozvědět, což je skvělé. Samozřejmě existuje druhá skupina lidí, kteří mají svůj názor dopředu daný. Ti o mně klidně řeknou, že jsem asi smažka, ale to je mi jedno.
Mluvil jste o konkrétní pomoci. Sám takto pomáháte nadaci Dobrý anděl nebo Kontu Bariéry. V čem je ale společný jmenovatel té systémové části pomoci?
Primárně se vidím v systémových oborech, jako je například korupce, školství, problém exekucí nebo třeba vězeňství. Tam jsou právě možnosti systémových změn. Typicky vězeňství – jde o oblast, kam se nikomu z filantropů moc nechce. Má to negativní konotaci, proč byste měl podporovat lidi v kriminále? Jenže nejde primárně o podporu pro ně. Okolo nich je spousta neštěstí, například rodiny, kde najednou vyrůstají sirotci. Lidí ve vězení je velké množství, přitom úplně zbytečně. Měly by se daleko více využívat alternativní tresty, což by pomohlo celé společnosti, nejen těm jednotlivým lidem.
Stejně tak exekuce. Ještě před pár lety se počet osob v exekuci blížil milionu, a to číslo se povedlo snížit skoro o 40 procent. Stalo se to i díky tomu, že se organizace jako Člověk v tísni nebo lidé jako Radek Hábl (zakladatel a ředitel Institutu prevence a řešení předlužení, pozn. aut.) snažili o systémovou změnu, což se podařilo.
Školství je to samé. Systém je od dob Marie Terezie v zásadě stejný. Pořád nutíme děti biflovat se a opakovat znalosti. Nevím, jestli to má budoucnost, jestli není lepší se soustředit na měkké dovednosti. To opět pomůže celé společnosti, když začnou ze škol vystupovat sebevědomí mladí lidé, kteří jsou schopni se sami odprezentovat.
Podpora Aliance pro moderní stát je, počítám, stejná šablona systémové změny?
Přesně tak. Tam jsem byl u úplného začátku. Ono v každé oblasti je vlastně pár neziskovek, které jsou v kontaktu se stejnými filantropy. Bohužel nás není moc. A vlastně, ruku na srdce, často nemáme čas na to dělat hloubkovou analýzu, jak efektivní ten dar je. Proto jsou pro mě důležité entity jako právě Aliance pro moderní stát, která zastřešuje dary pro jednotlivé neziskovky, které žádají peníze u ní, a ona má také přehled o jejich správném využití.
Co by měl třeba moderní stát mít, a nemá?
Je toho mnoho, ale první, co mě napadne, je systém veřejných zakázek. Protože postup, kdy musíte vybrat nejlevnější firmu, vede k tomu, že všichni čekají v létě v kolonách, protože zakázku na opravu vyhrála firma Pomalu a Hrozně s.r.o.
V čem spočívá vaše spolupráce s Nadací Via?
To je opět systémová změna spočívající v podpoře filantropie. Když se více lidí bude cítit volaných k tomu, aby část svého majetku věnovalo na filantropické účely, může najednou nastat obrovský systémový efekt, protože peněz v systému bude výrazně více.
Jak tedy změnit prostředí, aby společnost byla náchylnější k pomoci?
To je otázka, která nemá jednoduchou odpověď. Je to částečně o tom, aby se lidé nehnali za bohatstvím, ale za štěstím. Věřte mi, když říkám, že když člověk vydělá víc peněz, tak mu to dodatečné štěstí nepřinese. Zatímco když má pocit, že něčemu dobrému přispěl, dokáže mu to jeho osobní štěstí zvednout. Vlastně se dá říct, že filantropie je taková moje sobecká aktivita, kterou si zvedám svoje vlastní štěstí. Snad k tomu někoho dovedu inspirovat.
Letos uplyne deset let od vašeho odchodu z Mall.cz. Vzpomenete si na těch 15 let s ním někdy?
Budování Mallu byla v počátcích ohromná radost a moc mě to bavilo. Zhruba od implementace SAP mě to bavit přestalo a pak už to bylo trochu utrpení.
Sledujete, jak se daří, nebo spíše nedaří, tomuto obchodu, který jste vybudoval? Vedl byste ho jiným směrem?
Ano, sleduji, je to smutné. Myslím, že na Mallu se naplno projevil rozdíl, když firmu řídí podnikatel/zakladatel, nebo když ji řídí korporace.
Vy jste v té v korporaci také nějakou dobu strávil, jako šéf a zaměstnanec. Jednou jste tu dobu označil jako možná nejhorší část svého byznysového působení. Čili, když teď mluvíte o rozdílném přístupu k řízení firmy, tak vycházíte právě z těchto zkušeností?
Nevím, jaká je situace teď po plné integraci pod Allegro. Mohu mluvit jen obecně. Korporace jsou řízeny jiným způsobem než dravé firmy, které řídí jejich zakladatelé. V korporátu je více dbáno na různé tabulky, setkání, sdílenou odpovědnost, je tam veliká averze vůči riziku a všechno hodně dlouho trvá.
Cítil byste se ještě dnes na to založit svůj vlastní startup?
Asi bych to zvládl, ale nechci to udělat. Nemyslím, že ten startup, který bych založil, by byl nejlepší verzí sebe sama. Jak jsem starší, trochu pohodlnější, mám tři děti a jiné životní priority, než abych byl od nevidím do nevidím v práci. Určitě bych si všelijak ulevoval, najímal externí firmy na některé věci a nebylo by to ono. Nešel bych prostě tím nejlepším příkladem, firemní kultura by tím příkladem shora trpěla.
Vy přes Reflex Capital působíte v Rekolech, Fruitisimu a dalších startupech. Vaší zkušeností viděno – v čem to dnes mají jejich šéfové těžší než vy?
Neřekl bych těžší, řekl bych jiné, a to s ohledem na dostupnost venture kapitálu. V roce 2000, kdy jsme začínali, tenhle druh kapitálu v Česku teprve vznikal, myslím si, že ani žádný fond takového druhu tady nebyl. DNA každého podniku bylo, že si na sebe musí vydělat. A to měl mimochodem i Mall – normálně vydělával, což je dnešní optikou těžko uvěřitelné. Neměli jsme žádné investory, museli jsme si na sebe vydělat.
Co jsou dnes největší překážky podle vás? Byrokracie, odliv talentů, nedostatek financování v rané fázi?
Myslím, že se dnes zakladatelé startupů setkávají víceméně s podobnými překážkami jako my dřív. Byrokracie se nezměnila. Možná je těžší najít zaměstnance, kteří by byli pro firmu zcela oddaní. Dnes je to více o work-life balance, než to bylo před čtvrtstoletím.
A to je dobře, nebo špatně?
Těžko soudit, každé má svoje.
Jaké jsou cílové firmy Reflex Capital? Podle čeho si startupy a lidi si vybíráte? Vaše portfolio je dost různorodé…
Společným jmenovatelem je skvělý podnikatel. Opravdu to bereme jako misi, že chceme pomáhat. Může to znít pateticky, ale jako naši největší filantropickou aktivitu vnímám samotný Reflex Capital. On sice není primárně založený, aby peníze utrácel, ale vydělával, nicméně není to primární cíl.
A ten je?
Pomáhat podnikatelům vybudovat skvělé firmy. A to je podle mě super věc pro společnost, protože oni pak zaměstnávají lidi, produkují výrobky, služby, šíří skvělou nadšenou energii, což je ve společnosti hodně potřeba. To je vlastně důvod, proč jsme založili Reflex. Dáváme zpátky, co jsme se naučili. Nejenom peníze, je to i nějaká podnikatelská cesta.
Jak poznáte zakladatele startupu, který má otevřenou mysl a dokáže naplňovat misi, o které jste mluvil?
Je to mix schopností a kompetencí. Nikde jsem nenapsal žádnou tabulku, že 50 procent hraje kompetence, 30 procent zapálení a podobně. Nic takového nemám. Je to takový pocit v žaludku, který mám z toho člověka – že je to odvážný borec, za kterým půjdou lidi, je schopen zvednout vlajku a strhnout pozornost. To je pro mě primární atribut dobrého podnikatele.
Součástí vaší strategie je, že se aktivně zapojujete do řízení firem, v nichž máte investice. Proč jste se pro to rozhodli?
Není to tak, jako že bychom se zapojovali vyloženě do řízení. Jsme spíše takový přítel na telefonu. Když podnikatel něco potřebuje, rádi mu pomůžeme. Přece jen máme zkušenost, všichni naši partneři jsou v nějakém oboru špičkoví. Když je třeba podnikatel obchodně založený a potřebuje k sobě najít technického ředitele, sedne si k němu náš partner s technickou kompetencí a najdou ho spolu.
Jak se vyvíjí objem peněz, který jste schopni startupům nabídnout?
To je poměrně zajímavá otázka, která úzce souvisí s velikostí fondů. V Reflex 1 jsme si zkoušeli, co nás víc baví, jestli velké investice, třeba v objemu pěti milionů eur, nebo naopak ty úplně maličké, seedové, kolem sta či dvou set tisíc eur.
Nakonec jsme se našli ve střední cestě mezi těmito dvěma póly. U těch malých, tak tam naši expertízu ještě nepotřebují, a u velkých je zase zbytečná, už to bývají profíci. Takže děláme investice kolem jednoho až dvou milionů eur, kde ty firmy už nejsou úplně malé, ale pořád nejsou úplně dospělé. Proto stavíme fondy v objemu kolem dvaceti milionů eur, s nimiž uděláme dvanáct nebo třináct investic a víme, co se v nich děje. Kdybychom jich udělali padesát, ztratíme přehled.
