Trump i Evropané si zahrávají. Ztráta Brazílie posílí čínskou dominanci ve světě
Když Donald Trump ohlašoval svou poslední várku celních hrozeb, které by se mohly naplnit od začátku srpna, nejtvrdší úder se rozhodl zasadit Brazílii. Na největší ekonomiku Latinské Ameriky by Washington mohl uplatnit 50procentní cla, což je pětkrát více, než Trump původně oznamoval ke „dni osvobození pro americký obchod“ na začátku dubna. Prezident USA navíc dává najevo, že by si všechny země měly „dobře“ vybrat mezi ním a Čínou. Svým arogantním postojem tak fakticky žene Brazílii do náruče Pekingu, který je už dnes jejím největším obchodním partnerem.
Jednostranná sázka na Čínu není pro Brazílii samozřejmá, může se ale stát, že nakonec bude nutností. Zachránit situaci by mohla Evropská unie, která by po 25 letech vyjednávání a opakovaném uzavírání obchodních dohod se sdružením Mercosur v čele s Brazílií konečně měla ratifikovat poslední ujednání z loňského prosince. Evropané ale působí – přinejmenším – velmi váhavým dojmem.
Kromě Brazílie by se volný obchod s EU týkal také dalších zemí jihoamerického uskupení – Argentiny, Uruguaye a Paraguaye. Jenže dohoda s Mercosurem má v Evropě silné odpůrce včetně zemědělců, jejichž zájmy hájí i francouzský prezident Emmanuel Macron. Brusel v této situaci s předložením dohody k ratifikaci zjevně nespěchal.
Záleží nejenom na Evropském parlamentu, ale také na „zástupcích lidu“ v jednotlivých členských zemích EU. Macron žádá dodatečné garance, že dovoz z Mercosuru neohrozí evropský agrární trh, což však znamená, že nekonečné dohadování o podmínkách obchodu s Brazílií a spol. pořád není u konce.
Čím je Brazílie atraktivní
Brazilská ekonomika se podle výše hrubého domácího produktu nachází v globálním žebříčku na konci první desítky, v příštích desetiletích se ale podle prognóz posune na vyšší příčky. Tamní trh s více než 200 miliony obyvatel je velkým lákadlem pro zahraniční investory, kteří se nenechávají odradit ani spornými ekonomickými kroky brazilských vlád.
Zemi činí atraktivní také její nerostné bohatství včetně zásob zlata, mědi nebo lithia a získat k němu přístup bylo jedním z evropských cílů při vyjednávání smlouvy s Mercosurem. Nyní hrozí, že brazilské komodity budou spíše než do USA a Evropy dál putovat do Číny, která tím ještě utvrdí postavení světového lídra v oboru zpracování surovin pro moderní technologie.
Brazílie má pověst ochranářské země, která sama uplatňuje vysoká cla, výhledově ale může být obchodní branou do celé Latinské Ameriky. Zatím především posiluje svou pozici v rámci skupiny BRICS, spolupracuje nejen s Čínou, Indií, ale třeba i s Ruskem. Pokud se přístup Ameriky a Evropy nezmění, nakonec může zaujmout významné místo v dodavatelských řetězcích, které se do značné míry vyhnou Západu – navzdory skutečnosti, že svými hodnotami k němu má brazilská společnost blíže než k některým dalším členům BRICS. Brazílie bývá někdy označována za jednu z největších světových demokracií.
Největší země Latinské Ameriky rozhodně není nezajímavým trhem ani pro český byznys, ať už jde o investory, nebo exportéry – velký zájem o něj mají Aero Vodochody se svými díly pro letadla, provozovatel vodních elektráren Energo-Pro, plzeňský výrobce turbín Doosan Škoda Power nebo exportér nemocničních lůžek Linet. V největší zemi Latinské Ameriky se prosazují vozidla i podvozky Tatra a evropský automobilový průmysl včetně českého vidí v Mercosuru nadějného partnera – tím spíše, že severoamerický trh se teď jeví hodně nejistě.
Trumpův přešlap?
Trumpova hrozba 50procentních cel vůči Brazílii ve skutečnosti nemá žádné důvěryhodné ekonomické opodstatnění. Zatímco v případě jiných zemí prezident USA při uvalování cel argumentoval obchodními deficity, vůči latinskoamerické velmoci má Amerika naopak přebytek. V obchodu se zbožím loni dosahoval 7,4 miliardy dolarů. Analytik mezinárodních vztahů Max Boot v listu The Washington Post připomněl, že Spojené státy neměly obchodní deficit s Brazílií už dlouhých 18 let.
Donald Trump se ani nijak netajil tím, že nejvíce ze všeho mu vadí soudní líčení, při němž bývalý prezident Jair Bolsonaro čelí obvinění z pokusu o státní převrat. Podobně jako jeho washingtonský mentor, také „tropický Trump“ v Brazílii totiž před pár lety zavelel ke zpochybňování výsledků prezidentských voleb. Bolsonarovi stoupenci tehdy vzali útokem parlament, Nejvyšší soud i prezidentský palác.
Aktivisté amerického hnutí MAGA si přitom stěžují na brazilského soudce Nejvyššího soudu Alexandre de Moraese, který nařídil Bolsonarovi přerušení kontaktů se zahraničními vládami i nošení elektronického náramku. Tím ale „hříchy“ tohoto soudce nekončí – před časem totiž požadoval odstranění dezinformací ze sociální sítě X, což u amerického soudu napadla Trumpova společnost, která spravuje jeho síť Truth Social, kvůli údajným obavám o svobodu slova v zemi.
U amerických soudů se na druhé straně vedou spory také o to, jestli je v právu samotný Donald Trump, když podobným způsobem uvaluje cla z „bezpečnostních důvodů“. A obhajovat vysoká cla vůči Brazílii, u nichž jsou patrné Trumpovy politické preference, může být ještě složitější než v případě tarifů, které mají „ochránit ekonomické zájmy“ Ameriky.
Lula jako Carney
Současný levicový prezident Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva se proti Trumpově politice vůči Brazílii tvrdě ohrazuje a prohlašuje, že svět nepotřebuje mít imperátora ve Washingtonu. A zatím se zdá, že jde ve stopách kanadského premiéra Marka Carneyho, kterému odpor vůči Trumpovi vynesl překvapivé vítězství v letošních volbách. Naopak Jair Bolsonaro, který jinak na podporu ze Spojených států vyloženě spoléhal, začal prohlašovat, že je proti clům a mohl by jejich hrozbu odvrátit, kdyby mu umožnili, aby s Američany sám vyjednával.
Trump se mezitím snaží, aby svou politiku vůči Brazílii přece jen podložil i ekonomickými důvody. Argumenty pro určitá americká cla (možná v nižší výši než 50 procent) by snad mohlo přinést další vyšetřování brazilských obchodních praktik, které se Trump snažil maximálně povzbudit. Není vyloučeno, že Washington bude poukazovat na vysoká brazilská cla na dovoz kukuřice a etanolu, kterými se Brazilci snaží chránit svá významná odvětví. Export ze Spojených států sice v této oblasti není nijak závratný, ale může být důležitým tématem pro americké senátory z agrárních oblastí USA.
Zaslepená Evropa?
Evropští kritici smlouvy s Mercosurem tvrdí, že se její přínosy přeceňují. Hrubý domácí produkt celé EU podle dosavadních propočtů díky volnému obchodu se čtyřmi jihoamerickými zeměmi vyroste v první fázi o nízké desetiny procenta, na straně Mercosuru to může být jen o něco více. Pochybnosti se týkají i přístupu k nerostnému bohatství. Brazílie bude mít ve výjimečných případech možnost zavést vývozní poplatky na některé minerály, aby ochránila své dodavatelské řetězce. I kritici však připouštějí, že otevření jihoamerického trhu přinese velké výhody klíčovým evropským odvětvím automobilového nebo chemického průmyslu. A ratifikace dohody s Mercosurem by mohla být velkým impulzem pro nastartování nových obchodních vztahů, jejichž význam by časem výrazně překonal stávající „opatrné“ numerické propočty.
Největší výhrady na evropské straně se v posledních letech týkaly možných dopadů na životní prostředí a zemědělce. Dohoda EU–Mercosur by údajně mohla urychlit kácení amazonského pralesa, právě proto ale před schválením upraveného textu (ten původní byl z roku 2019) loni v prosinci obě strany souhlasily s novými ustanoveními o ochraně klimatu a environmentální udržitelnosti. Pokud jde o agrární sektor, spor se vede mimo jiné o to, jestli EU ještě vůbec potřebuje dodatečné garance, protože s nimi se už v dohodě počítá – Evropané si vyjednali kvóty pro dovoz hovězího i drůbežího masa nebo cukru.
Na druhé straně by bylo velkým zjednodušením odsoudit evropské obavy jako čirý populismus. Poslední zkušenosti s obchodními válkami a narušenými dodavatelskými řetězci ukazují, že i Evropa se musí více zabývat různými bezpečnostními záležitostmi – včetně určité potravinové soběstačnosti. Rizikem partnerství s Mercosurem navíc může být napjatý vztah mezi jeho dvěma největšími členy Argentinou a Brazílií. Argentinský prezident Javier Milei, který má k Trumpově Americe mnohem blíže než Lula da Silva, by nakonec mohl dát přednost bilaterálnímu ujednání s USA před soudržností celého Mercosuru.
Bylo by však chybou kvůli jednotlivým rizikům nevidět širší souvislosti. Chaotická politika Donalda Trumpa ukazuje, že přístup Evropanů – stejně jako třeba Brazilců – na trh USA se do budoucna může komplikovat. Čína se mezitím snaží prezentovat jako důvěryhodný partner, kterému jsou cizí hrozby a neustálé změny postojů ve stylu Trumpa. Do značné míry se jí to daří. Zatímco Trump vyvolává v Brazílii i jinde protiamerické nálady, Číňané se stavějí na stranu těch, které „Amerika zastrašuje“. I pro lidi, kteří si nedělají žádné iluze o dlouhodobějších čínských úmyslech, je těžké Peking opomíjet.
Stejně jako další země globálního Jihu se Brazílie snaží vyvažovat své vztahy s Čínou, Amerikou i s Evropou. Jakékoliv podobné „vyvažování“ může končit ve chvíli, kdy Američané a Evropané přestávají kvůli domácím problémům a půtkám realisticky vnímat okolní svět.
VIDEO: Žijeme v období polykrize. Evropa není schopná se shodnout na zásadních věcech, snad se probudíme, řekl Salomon pořadu FLOW
