Největší producent skleníkových plynů je možná za emisním vrcholem. Uhelná bašta Číny rychle zelená
Klimatičtí experti míní, že největší producent skleníkových plynů na světě – Čína – už může být ve fázi poklesu emisí. Data ukazují, že za dvanáct měsíců končících květnem nastal jejich mírný propad. Asijská velmoc mohutně instaluje obnovitelné zdroje a vyvíjí úsilí, aby ozelenila i svou uhelnou baštu, provincii Šan-si na severovýchodě země. Až čas ukáže, jestli šlo o pouhý výkyv, nebo historický milník, který přišel dřív, než se čekalo.
Čína je suverénně největším emitentem skleníkových plynů, na jejich globálním vypouštění se podílí téměř z třetiny. V roce 2023 jich do ovzduší poslala skoro třikrát tolik co Spojené státy a pětkrát více než Evropská unie.
Alarmující bylo, že jejich objem za tři dekády narostl obrovským tempem, zatímco na Západě v posledních letech klesá. Peking před časem přislíbil, že jeho emise dosáhnou maxima před rokem 2030, pak budou klesat a před rokem 2060 se země stane uhlíkově neutrální.
Snižování emisí se každopádně blíží
Centrum pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) však uvedlo, že v „roce“ končícím květnem 2025 klesly emise CO₂ v Číně o 1,6 procenta. Expertka střediska na tuto zemi Belinda Schäpeová tvrdí, že jde o unikátní zjištění, protože předchozí poklesy nastaly jenom v dobách hospodářského útlumu, například během pandemie koronaviru. I tak samozřejmě zatím není jisté, že jde o trvalý trend. Odborníci ale věří tomu, že země je každopádně na dobré cestě.
„Je to způsobeno opravdu rychlým nárůstem výstavby obnovitelných zdrojů v Číně, který se promítl do zvýšení výroby čisté energie a do snížení podílu uhlí v energetickém mixu, a tím pádem i do snížení emisí,“ řekla Schäpeová australské stanici ABC. „Čína loni přidala více solárních a větrných elektráren než zbytek světa dohromady. Jen letos v květnu postavila devadesát gigawattů solární kapacity, což je opravdu obrovské číslo,“ dodala. Pro srovnání: Česko mělo v závěru loňského roku k dispozici celkem 4,3 gigawattu instalované kapacity fotovoltaiky.
Také Li Shuo z Asia Society Policy Institute se domnívá, že Čína jednoznačně míří ke snižování emisí. „Rozhodně to naznačuje, že po třech desetiletích velmi rychlého hospodářského růstu a také růstu emisí v Číně se jejich vrchol velmi přiblížil, pokud už nenastal,“ citovalo ho zmíněné médium.
Ohrožená pracovní místa v uhelném průmyslu
O tom, že se Čína proměňuje, svědčí i dění v „uhelném srdci“ země, provincii Šan-si, která se rychle transformuje na centrum zelené energie. „Jen mezi roky 2013 a 2023 vzrostl podíl větrné a solární energie v provincii na celkové instalované kapacitě z šesti procent na více než 38 procent a očekáváme, že toto číslo do roku 2026 dále vzroste na 52 procent,“ uvedla loni Zhu Yicong z poradenské firmy Rystad Energy.
Odklon od uhlí ale patrně nebude lehký. Region podle webu The Guardian loni vytěžil přibližně 1,27 miliardy tun tohoto paliva, tedy více než celá Indie, druhý největší globální producent. Zhruba každý desátý člověk je tam zaměstnán v uhelném průmyslu.
Očekává se proto, že do konce dekády o práci přijde 1,7 milionu osob z tohoto sektoru, což může mít velké sociální dopady. Úřady si dělají naděje, že by se část lidí mohla přeorientovat na cestovní ruch. Někteří obyvatelé provincie už nyní našli nové uplatnění v sektoru obnovitelných zdrojů a pracují například v továrnách na solární panely.
Zelený přechod navíc může přinést nové příležitosti. Například koksárenská společnost Meijin Energy se nyní zaměřuje na vývoj vodíkového paliva, které používá pro pohon vlastních nákladních aut.
„V minulosti jsme během koksování mohli koksárenský plyn přímo spalovat, nebo ho vypouštět. Zaprvé to způsobovalo znečištění ovzduší a mělo to negativní dopad na životní prostředí. Zadruhé to znamenalo, že jsme si plně neuvědomovali hodnotu zdrojů,“ vysvětlil představitel firmy Ma Kai. Jenže jde zatím jen o malé odvětví, jehož další rozvoj je vzhledem k využívání uhlí diskutabilní.
Trump Číně umetá cestu k zelené hegemonii
Čína se netají ambicí být globálním lídrem v zelených technologiích, s nimi související průmysl se loni podílel na desetině HDP země a byl tahounem ekonomického růstu, který předběhl realitní sektor. Země se přitom už dlouho snaží své zelené produkty prodávat do celého světa a zajistit si co největší tržní podíl. A to nejenom na Západě, ale také v Jižní Americe, v Africe a jinde v Asii.
Odhaduje se, že loni čínské společnosti vyvezly toto zboží v hodnotě 177 miliard dolarů. Exportované solární panely, baterie, elektromobily a větrné turbíny zároveň jen v roce 2024 podle analýzy zveřejněné webem Carbon Brief přispěly ke snížení emisí skleníkových plynů o jedno procento. A nedá se očekávat, že by se tento trend v brzké době změnil. Čína drží na sedm set tisíc patentů z oblasti čistých energií, více než polovinu všech na světě. K tomu z velké míry ovládá produkci a zpracování kritických surovin potřebných v tomto odvětví.
Evropa se k tomuto fenoménu staví rozporuplně. Na jednu stranu ji znepokojuje čínská nadprodukce, často dotovaná státem, která tvrdě dopadá na místní výrobce a maří snahy o zproštění se závislosti na asijské velmoci. Na druhou stranu levné solární panely a další technologie pomáhají k rychlejší dekarbonizaci sedmadvacítky. Brusel se v minulosti netajil tím, že se kvůli tomu zdráhá sáhnout k přísným opatřením k řešení nekalých obchodních praktik.
VIDEO: Začínal v obýváku, teď je Vladimír Velebný miliardářem. Jeho Contipro nestačí vyrábět a chystá linku za miliardu ve FLOW
USA se v době administrativy Joea Bidena snažily s Čínou soupeřit a povzbudit americký sektor zelených technologií masivními investicemi a pobídkami. Současný prezident Donald Trump ale sází na fosilní zdroje a jeho hlavním zájmem je zajistit odbyt domácím producentům ropy a zemního plynu. „USA budou šampionem ekonomiky založené na fosilních palivech a Čína se stane lídrem v oblasti nízkouhlíkové ekonomiky,“ konstatoval pro The New York Times Li Shuo.
Uhlí jako blackoutová pojistka
Čína však nejede na vlně zeleného optimismu bez brzd. Země se obává přibývajících letních veder a nárazových růstů spotřeby elektřiny kvůli nutnosti klimatizovat. Mementem jsou pro ni výpadky v letech 2021 a 2022. Zdroje Guardianu tvrdí, že Peking bere velmi vážně i masivní blackout, který letos zasáhl Španělsko.
V Číně se tak údajně vedla diskuse o nadměrném spoléhání se na obnovitelné zdroje, které jsou nestabilní a zranitelné z hlediska výkyvů počasí. Patrně se tak bude držet uhlí jako určité jistoty přinejmenším do doby, než se jí podaří vylepšit ukládání energie do baterií.
Ekologická organizace Greenpeace nedávno varovala, že Peking v letošním prvním čtvrtletí schválil více než jedenáct gigawattů uhelných elektráren. Pokud však toto tempo vydrží, znamenalo by to meziroční pokles nových projektů. Loni totiž Čína podle dat organizace schválila výstavbu zhruba 62 gigawattů uhelných zdrojů a v roce 2023 to bylo dokonce 106 gigawattů.
Bloomberg podotýká, že země bude povolat budování uhelných zdrojů minimálně do roku 2027. Výstavba ovšem bude umožněna v místech, kde chybí kapacita k vyvážení dodávek zelené energie. Nové projekty také budou muset lépe spalovat uhlí. Z jiných zdrojů vyplývá, že stávající čínské uhelné elektrárny jsou nyní v provozu méně často. V prvním čtvrtletí se výroba elektřiny z nich meziročně smrskla téměř o pět procent, zatímco spotřeba země vzrostla o 2,5 procenta.
