Čína sbírá geopolitické body zdarma a ve stínu války si v klidu mapuje tichomořské dno pro své ponorky
- Čína zřejmě přišla jen o část dodávek ropy z Blízkého východu, navíc má solidní zásoby.
- Peking v poslední době nemusí činit prakticky nic pro zisk popularity na Západě.
- Šetření Reuters naznačuje, že asijská velmoc se dobře chystá na měření námořních sil s USA.
Čína by teoreticky neměla být vítězem války na Blízkém východě. Írán je jejím spojencem a asijská velmoc silně závisí na ropě proudící přes Hormuzský průliv. Přesto se zdá, že jí realita nakonec hraje do karet. Režim v Teheránu se zatím drží u moci a uzávěra námořní tepny se Pekingu týká jen částečně.
Z dlouhodobého hlediska Čína těží z paniky, kterou americký prezident Donald Trump operací vyvolal. Peking tak nechává krvácet americkou armádu a mezitím si mapuje dna světových oceánů pro případnou ponorkovou válku se svým rivalem.
Asijská velmoc se na narušení dodávek prozíravě připravila
Írán byl podle odborných zdrojů v uplynulých letech důležitým dodavatelem ropy do Číny, byť kvůli sankcím nefiguroval v oficiálních statistikách a tento obchod byl nejspíš maskován například importem z Malajsie. Odebírala od něj patrně více než desetinu svého importu a zajistila si tak energie v hodnotě stovek miliard dolarů pod tržními cenami. A vše nasvědčuje tomu, že tato výměna čile pokračuje, přestože většina lodí Hormuzem nepluje.
Čína patrně stále dostává i nezanedbatelné množství ropy od dalších blízkovýchodních dodavatelů, kterým se částečně daří přesměrovat ropný export z Hormuzu. Bloomberg kupříkladu uvedl, že jí Saúdská Arábie v dubnu nejspíš dodá čtyřicet milionů barelů, zatímco v únoru to bylo 48 milionů. „Společnost Saudi Aramco i nadále zajišťuje spolehlivé dodávky energie využíváním alternativních exportních tras přes Janbú v reakci na vyvíjející se regionální podmínky,“ citovala agentura vyjádření firmy.
Přestože patrně nemá k dispozici veškerou předválečnou surovinu z regionu, zatím Peking nejspíš nouzi nepociťuje. „Čína se připravovala na riziko narušení dodávek ropy. Zřejmě v očekávání útoku USA a Izraele jen v lednu a v únoru zvýšila její dovoz o šestnáct procent, přičemž Rusko vyvezlo do Číny přibližně 300 tisíc barelů denně navíc,“ konstatoval Peterson Institute for International Economics. Americký think-tank tvrdí, že díky tomu má Peking v rezervách 1,3 až 1,4 miliardy barelů levně pořízené ropy, což pokrývá zhruba čtyři měsíce dovozu. Podobné odhady uvádějí i další zdroje.
Peking má také výhodu i v tom, že vsadil na elektrifikaci ekonomiky a v poslední době pilně budoval nejrůznější zdroje elektřiny a rozvíjel elektromobilitu. V Číně elektrický proud představuje třicet procent konečné energetické spotřeby, což je více než v USA a EU. Země je tak odolnější vůči ropným šokům. A pokud nyní dojdou některé další státy světa k závěru, že je před ropnými otřesy ochrání investice do zelených technologií, může Peking profitovat z jejich vývozu ještě více než dosud.
Jestli však válka tvrdě dopadne na Evropu, USA i na další regiony a způsobí jim hospodářské potíže, mohou být ekonomická pozitiva pro Peking umazána celkovou nižší poptávkou po jeho exportu. Úlevou pro něj může být, že jeho zboží nejspíš bude mít výhodu před konkurencí, protože čínské výrobní náklady díky připravenosti nejspíš neporostou tak rychle jako v případě jiných producentů.
Vyprázdněné americké zbrojní sklady a závislost na čínských surovinách
Z hlediska soupeření se Spojenými státy Číně vyhovuje, že jeho rival v Íránu spotřebovává množství drahých a obtížně nahraditelných zbraní, což přechodně oslabuje jeho vojenskou sílu. V posledních týdnech se tak v médiích objevuje kritika mizejících zásob střel s plochou dráhou letu Tomahawk či raket do protivzdušných systémů Patriot a THAAD. Americké ministerstvo obrany se snaží přimět velké zbrojní firmy, aby vyprázdněné sklady co nejrychleji znovu zaplnily, zde ale opět přichází na scénu Čína.
Obranný průmysl je důležitým konzumentem kritických minerálů, které Spojené státy musejí dovážet od asijského dodavatele. Snaží se sice snížit svou závislost na něm, ale stále jsou na začátku cesty. Čínská média dokonce naznačují, že Peking má pro další obchodní jednání s Trumpem eso v rukávu, protože americké zásoby potřebných surovin jsou nebezpečně nízké.
„Válku jednadvacátého století nelze vést s dodavatelskými řetězci dvacátého století,“ citoval web Oil Price Lipiho Sternheima ze společnosti REalloys, která se v USA podílí na budování domácího dodavatelského řetězce. „Moderní zbraně se spoléhají na materiály, které je obtížné získat, obtížné zpracovat a obtížné nahradit, jakmile se zásoby začnou krátit,“ dodal Sternheim.
Velkým rizikem pro Peking samozřejmě v tuto chvíli je, že se šéfovi Bílého domu a izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi nakonec přece jenom podaří svrhnout íránský režim a nastolit v zemi proamerickou vládu. „Naopak stažení USA vynucené domácími náklady, odolností Íránu nebo obojím by otevřelo prostor pro rozšíření čínské diplomacie a investic v celém regionu,“ podotýká Petersonův ústav.
Část amerických spojenců nyní vnímá Peking pozitivněji
V íránské válce však nejde pouze o vliv na Blízkém východě, ale o celkovou pověst, která Pekingu může napomoci ke globální dominanci. Trumpovo zhruba roční působení už dokázalo změnit názory na geopolitickou orientaci v mnoha zemích včetně těch spojeneckých. Asijská velmoc přitom nemusí být nijak aktivní, stačí jí zaujímat umírněnou pozici a vyzývat ke smíru.
Například nedávný průzkum webu Politico ukazuje, že v Německu, Francii, Británii a v Kanadě by více lidí raději volilo závislost na Číně než na USA pod Trumpovým vedením. „Respondenti v těchto zemích stále více vnímají Čínu jako spolehlivějšího partnera než USA. A věří, že tento asijský ekonomický kolos je lídrem v oblasti pokročilých technologií včetně umělé inteligence,“ podotkl web. Dotázaní Evropané podle něj považují za možné snížit závislost na USA, ale omezit připoutanost k Číně je podle nich těžší.
Nemůže být pochyb o tom, že Peking bedlivě sleduje vlažné evropské reakce na americké výzvy k podpoře operace na Blízkém východě a rozpad důvěry v rámci NATO. A pokud akce skončí pro USA fiaskem, může pro něj být povzbuzením k vlastním výpadům, zejména směrem k Tchaj-wanu. Existuje přitom řada náznaků, že Čína rozhodně vojensky nezahálí a nejde jen o samotné zbrojení.
Čína se v Tichomoří připravuje, Japonci ale též
Agentura Reuters informovala o tom, že Peking provádí rozsáhlou podmořskou mapovací a monitorovací operaci v Tichém, Indickém a v Severním ledovém oceánu. Získává tak podrobné znalosti o mořských podmínkách, které by podle námořních expertů byly klíčové pro vedení námořní války proti Spojeným státům a dalším zemím.
Čínské úsilí se částečně zaměřuje na vojensky důležité vody kolem Filipín, poblíž ostrova Guam, Havajských ostrovů a amerických vojenských zařízení na atolu Wake. „Data z průzkumu plavidel by mohla být potenciálně neocenitelná při přípravě bojiště pro čínské ponorky,“ je přesvědčen bývalý velitel australských ponorkových sil Peter Scott. „Po celá desetiletí americké námořnictvo mohlo počítat s asymetrickou výhodou ve svých znalostech oceánského bojiště,“ tvrdí Ryan Martinson z U.S. Naval War College s tím, že současný průzkum tuto přednost může zničit.
Američtí spojenci v Tichomoří tak rozhodně svůj postoj k Číně nepřehodnocují a jsou vůči ní silně ostražití. Kupříkladu Japonsko v současnosti opevňuje souostroví Rjúkjú, které se táhne od ostrova Kjúšú směrem k Tchaj-wanu. To posiluje domněnku, že by se Tokio nějakým způsobem do obrany Tchaj-wanu zapojilo nebo bylo do případné války zavlečeno. „Jde o to, že ozbrojený konflikt o Tchaj-wan je neoddělitelný od japonské vlastní územní obrany. To Tchaj-wanu mimoděk pomůže,“ řekl The Wall Street Journal japonský bezpečnostní expert Takuja Macuda.
