Globální investoři obrat v politice ČNB nedovolí. A nebo jej přísně potrestají
Jmenování Aleše Michla novým guvernérem České národní banky vyvolává v tuzemské finanční komunitě bouřlivé reakce. Není divu. Centrální banka patří v dnešní inflační době mezi nejvíce relevantní aktéry. Rétorika nastupujícího šéfa této klíčové finanční instituce naznačuje, že by mohl otočit kormidlem a ukončit agresivní cyklus zvedání sazeb – a to navzdory pádivému růstu cen. V mnohém z nás vzbuzuje taková perspektiva nemalé obavy.
Nicméně představa, že ČNB dokáže ve světle pádivé inflace zastavit zvyšování úroků, je čistě iluzorní. Tuzemská centrální banka je nepochybně v oblasti měnové politiky klíčovou institucí. Proti ní však stojí více těžkotonážní hráči: globální dluhopisoví investoři.
Představme si scénář, že v dohledných měsících skutečně zaujmou většinu v radě banky představitelé s holubičím smýšlením, kteří navzdory prohlubující se inflaci zastaví zvedání sazeb. Zasaďme takové rozhodnutí do globálního kontextu. V červenci zřejmě poprvé zvýší sazby ECB a ostatní centrální banky v regionu CEE budou taktéž posouvat úroky směrem nahoru. V „hikingovém“ cyklu bude nepochybně pokračovat Fed. K dalšímu utahování politiky přistoupí prakticky všechny centrální banky – s ostentativními výjimkami typu Bank of Japan, které však taktéž budou časem donuceny k obratu.
Jak na popsanou situaci zareaguje londýnský nebo newyorský investiční fond? Dospěje k přesvědčení, že se tuzemská centrální banka zbláznila, když navzdory citelnému růstu cen nezvyšuje úroky. V takovém momentě začne ze svého portfolia masivně vyprodávat české vládní bondy. Jejich výnosy vystřelí prudce nahoru – taženy rostoucími kreditními a inflačními prémiemi. Z dluhopisového trhu se tento stres rychle přelije i do mezibankovních sazeb. Vyšší swapové sazby povedou ke zdražení hypoték. Prodraží se i korporátní financování. Názor, že nový guvernér uleví dlužníkům, je zcela odtržený od reality.

Kromě toho by následoval prudký pád koruny. Oslabení proti euru pod hranici 28 korun by vůbec nemuselo být nereálným scénářem. To vše by nastalo v okamžiku, kde se začíná hovořit o reverzních měnových válkách – tedy snaze jednotlivých států posílit své měny, aby se zabránilo šíření importované inflace. Depreciace koruny by tedy způsobila další prohlubování cenových tlaků.
Argument, že by v takovém momentě mohla ČNB podpořit korunu rozprodejem rezerv, platí jen z části. Částka okolo 150 miliard eur, kterou národní banka udržuje v devizových rezervách, není marginální. V kontextu celkového objemu globální likvidity, který se počítá ve stovkách bilionů dolarů, však představuje kapku v moři. Lze tak předpokládat, že přetlačovanou o kurz koruny by v případě nekompetence tuzemské centrální banky postupně vyhráli globální dluhopisoví investoři.
Tuzemská ekonomika vyšším úrokům zkrátka neuteče. Ze současné situace existují dvě východiska. Buď ČNB naplní svůj mandát a bude pokračovat ve zvedání sazeb, dokud inflační tlaky neodezní. Druhou možností je, že za tuzemskou centrální banku udělá její práci globální finanční trh. Potenciální náklady této druhé možnosti jsou devastující: kolaps koruny a dlouhodobé poškození kredibility České republiky.