Glosa Petra Peška: Divočina na horách

Zaplněné skiareály v Česku i přes zastavené vleky - vlevo Monínec. Davy lidí se tísnily i na Ještědu (30.12.2020)

Zaplněné skiareály v Česku i přes zastavené vleky - vlevo Monínec. Davy lidí se tísnily i na Ještědu (30.12.2020) Zdroj: ČTK - Krejčí Jaroslav/skiareál Monínec, pro Blesk - Jan Střížka

Skiareály už se připravují na letošní sezónu
Začátek lyžařské sezony: Lyžování ve Svatém Petru ovlivněné pandemií koronaviru (18.12.2020)
Začátek lyžařské sezony: Lyžování ve Svatém Petru ovlivněné pandemií koronaviru (18.12.2020)
4
Fotogalerie

Je těžké kritizovat restrikce v době, kdy počet potvrzených případů s koronavirem stoupá. Zavření lyžařských středisek a to, k čemu to tam podle zpráv z hor vede, ale vybízí k zamyšlení. Nebo možná spíš k zaťukání si na čelo.

Na úvod letmý pohled pár týdnů zpátky. Nejdříve byly zavřené vleky a lanovky, horské chaty zůstávaly otevřené. Bez možnosti lyžovat se samozřejmě už to podepsalo na zájmu o ubytování. Pak se situace obrátila. A nakonec vláda pro sichr zavřela všechno. Výsledek?

Po sjezdovkách se prohánějí hloučky lidí se sáňkami a boby, často bez roušek. Z některých je musejí majitelé vyhánět, ať už kvůli jejich vlastní bezpečnosti, či kvůli ničení sjezdovek.

Je to horší, než když vleky a lanovky běžely, zní od nejednoho provozovatele. Tehdy se alespoň dodržovaly rozestupy, nutná opatření šlo líp hlídat a proud lidí usměrňovat. Jeden hlas za všechny: „Tady je teď shluk lidí, nikdo nemá roušku,“ popsal například ČTK situaci v oblíbeném středočeském areálu Monínec jeho ředitel Jaroslav Krejčí. A podobné hlasy chodí i z horských středisek.

Nejde tu přitom o žádný přímý rozpor byznys vs. zdraví. Jistě, ztráty zimních středisek půjdou přinejmenším do stovek milionů, ne-li do miliard. I v době zhoršené epidemické situace se přitom dá riziko šíření koronaviru na horách držet nízko – ať už zmíněnými rozestupy, rouškami a dalšími opatřeními. Anebo už jen díky přirozené ochraně zahalených lyžařů v rukavicích.

Navíc, jak známo, Češi jsou vynalézaví a dokážou si najít nějakou skulinku. To se týká i obcházení zákazu ubytování, ať už přes soukromé apartmány, karavany, či jiné vedlejší cesty. Když už, mohly zůstat běžet alespoň vleky a lanovky, které provozovatelé náročně zprovoznili.

Situace v lyžařských střediscích je typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se restrikce zavádějí sice možná s dobrým úmyslem, ale nedomyšleně, bez alespoň střednědobého výhledu. Prostě jen „od stolu“.

Vzhledem k živelným nájezdům na sjezdovky to nakonec může vést i  k většímu šíření koronaviru. O ekonomických dopadech nemluvě, bez ohledu na přísliby státní pomoci.