Glosa Petra Peška: Divočina na horách
Je těžké kritizovat restrikce v době, kdy počet potvrzených případů s koronavirem stoupá. Zavření lyžařských středisek a to, k čemu to tam podle zpráv z hor vede, ale vybízí k zamyšlení. Nebo možná spíš k zaťukání si na čelo.
Na úvod letmý pohled pár týdnů zpátky. Nejdříve byly zavřené vleky a lanovky, horské chaty zůstávaly otevřené. Bez možnosti lyžovat se samozřejmě už to podepsalo na zájmu o ubytování. Pak se situace obrátila. A nakonec vláda pro sichr zavřela všechno. Výsledek?
Po sjezdovkách se prohánějí hloučky lidí se sáňkami a boby, často bez roušek. Z některých je musejí majitelé vyhánět, ať už kvůli jejich vlastní bezpečnosti, či kvůli ničení sjezdovek.
Je to horší, než když vleky a lanovky běžely, zní od nejednoho provozovatele. Tehdy se alespoň dodržovaly rozestupy, nutná opatření šlo líp hlídat a proud lidí usměrňovat. Jeden hlas za všechny: „Tady je teď shluk lidí, nikdo nemá roušku,“ popsal například ČTK situaci v oblíbeném středočeském areálu Monínec jeho ředitel Jaroslav Krejčí. A podobné hlasy chodí i z horských středisek.
Nejde tu přitom o žádný přímý rozpor byznys vs. zdraví. Jistě, ztráty zimních středisek půjdou přinejmenším do stovek milionů, ne-li do miliard. I v době zhoršené epidemické situace se přitom dá riziko šíření koronaviru na horách držet nízko – ať už zmíněnými rozestupy, rouškami a dalšími opatřeními. Anebo už jen díky přirozené ochraně zahalených lyžařů v rukavicích.
Navíc, jak známo, Češi jsou vynalézaví a dokážou si najít nějakou skulinku. To se týká i obcházení zákazu ubytování, ať už přes soukromé apartmány, karavany, či jiné vedlejší cesty. Když už, mohly zůstat běžet alespoň vleky a lanovky, které provozovatelé náročně zprovoznili.
Situace v lyžařských střediscích je typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se restrikce zavádějí sice možná s dobrým úmyslem, ale nedomyšleně, bez alespoň střednědobého výhledu. Prostě jen „od stolu“.
Vzhledem k živelným nájezdům na sjezdovky to nakonec může vést i k většímu šíření koronaviru. O ekonomických dopadech nemluvě, bez ohledu na přísliby státní pomoci.
