Bylo by nespravedlivé považovat volby do Evropského parlamentu jen za sofistikovanější průzkum volebních preferencí, jakkoliv tak trošku tímhle způsobem fungují. Zvlášť v hektickém hlasovacím cyklu, kterým nyní česká politika prochází. O to víc je zajímavé sledovat, co všechno tyto volby – přeceňované i podceňované – mohou také způsobit.
Neobvyklým jevům nahrává už samotná povaha voleb. Celá republika je jen jedním volebním obvodem, což je výhodné pro menší strany, které jsou ušetřeny většinových efektů jako v klání krajském či sněmovním. Nízká volební účast – byť v těch uplynulých volbách zase o něco vyšší – k tomu přidává moment překvapení. K eurovolbám chodí jen segment „mainstreamových“ voličů, nahrává to jen určitému typu stran.
A pro některé je to trošku jako hra Černý Petr. Letos si jej opět vytáhli sociální demokraté, kterým se nepodařila zúročit snaha o zviditelnění v mocensky nevyvážené koalici. Vladimír Špidla se musel poroučet po debaklu v roce 2004, kdy se ČSSD s 8,78 procenty hlasů alespoň do europarlamentu dostala. Nyní sociální demokraté nedošplhali ani ke čtyřem procentům. A nepomohla jim ani šťastná 7 v pořadníku stran. Přímý dopad na pozici ve vládní koalici, který by znamenal třeba úbytek křesel, se asi nedá předpokládat. Vedlejší efekt, který může vést k ještě slabší pozici, je ovšem vcelku předvídatelný.
Jakkoliv jde ve volbách o „evropskou věc“, dokáží vyvolat nečekané pnutí i uvnitř jednotlivých stran. Nejmarkatnější to bylo letos u TOP 09, kde zakladatel strany Miroslav Kalousek tak trošku zavelel k převratu ještě dříve, než byly oznámeny výsledky voleb. Ty nakonec nebyly pro stranu vzhledem k její současné kondici vůbec špatné. Ani to však asi situaci ve straně neuklidní.
ODS i Piráti si potvrdili, že jsou na vzestupu, volby se pro ně staly uklidněním, že jedou správným vlakem. Naopak pro vládnoucí ANO zase testem, že když je nejhůř, hnutí dokáže zmobilizovat své proměnlivé voličstvo. A lidovci jsou si jisti, že jsou zase „in“.
Je tu nicméně další efekt. Političtí chameleonové typu Pavla Teličky se přes sympatickou snahu mohli přesvědčit, že jen politický marketing nefunguje. Podobně jako projekt Jaromíra Štětiny, který pohořel ještě mnohem hůř. Voliči nemají štěpení sil rádi a podle toho i volí. Je s podivem, že politici to ani po letech nepochopili.
