Hladké přistání inflace, nebo recese? Na pravdu si počkáme, do té doby budou trhy jako na houpačce
Zasedání v Jackson Hole se v posledních letech proměnilo z relativně nudného fóra pro tradiční pozorovatele měnové politiky ve zcela klíčovou událost s potenciálem na několik měsíců ovlivnit celkový tržní narativ. Před třemi lety zde šéf Fedu Jerome Powell pronesl dnes již legendární slova, že inflace je přechodná. Dva roky zpět naopak zchladil naděje správců peněz na jemnější přestup ke zvyšování sazeb. Minulý týden na sympoziu definitivně potvrdil dlouho očekávaný holubičí „pivot“.
Jerome Powell prohlásil, že nastal čas na uvolňování měnové politiky. Inflace se vyvíjí povzbudivě. Ceny za červenec se v USA meziročně zvýšily o 2,9 procenta, což představuje nejslabší tempo od první poloviny roku 2021. S ohledem na to, že dezinflační proces pokračuje, je současné nastavení měnových podmínek dostatečně restriktivní a Fed si tak může dovolit vydat se s úroky dolů.
Jako přelomová se ukázala zejména rétorika Powella ohledně pracovního trhu. V zájmu americké centrální banky již nově není jeho ochlazování. Fed doposud usiloval o takzvaný řízený rebalancing trhu práce – chtěl zabránit zbytečnému přehřívání a excesivní tvorbě nových pracovních míst. Volně přeloženo rizika zpomalování zaměstnanosti začínají převažovat nad riziky směrem k vyšší inflaci. Tento obrat signalizuje, že ani centrální bankéři již neberou recesi jako čistě teoretickou hrozbu.
Burzy po Powellově projevu zpevňovaly. Správci peněz totiž nyní věří, že pokud by trh práce vykázal známky citelného ochabování, sáhl by Fed k intervencím – tedy snižoval úroky s rychlejší kadencí. Investoři nyní sázejí na to, že nás během letoška čekají čtyři „cuty“ (celkově o jeden procentní bod). Tedy že na jednom z nadcházejících tří zasedání Fed sníží sazby o půl procentního bodu.
Takový scénář je však spíše nepravděpodobný. Praxe ve světě centrálního bankovnictví velí, že standardní krok pro zahájení cyklu snižování sazeb je čtvrt procentního bodu. Pokud by se Fed vydal s úroky dolů razantnějším tempem, de facto by přiznal, že spáchal další měnověpolitickou chybu a že nemá situaci pevně pod kontrolou. Proto se jako realistická jeví varianta, že do konce roku předvede banka trojnásobnou sérii snížení po čtvrt procentního bodu.
Powell preferuje možnost udržet si flexibilitu. Ve svém projevu zmínil, že zatímco směr cesty je jasně daný, intenzita snižování úroků bude záviset na nově příchozích makrodatech. Vzhledem k tomu, že se monetární restrikce projevují se zpožděním, existuje důvod k obavám, že ekonomika může určitou dávku předchozího utahování politiky teprve pocítit. Nová posedlost Fedu pracovním trhem ovšem vše ostatní upozadila a akcie se vezou na vlně euforie.
Je to ovšem oprávněné? Historie nás učí, že akciovým indexům standardně svědčí situace, kdy se centrální banka vydá s úroky dolů kvůli odeznívání inflace. Nicméně pokud správci aktiv vycítí, že centrální banka sazby snižuje, protože hasí požár a chce odvrátit recesi, obvykle převládnou obavy ze slabších korporátních zisků a akcie oslabí.
Nelze vyloučit, že na letošní zasedání v Jackson Hole budeme za pár let vzpomínat jako na symbolický moment vyhlášení konečného vítězství nad inflací. Usínat na vavřínech by ovšem bylo chybné. V následujících měsících budou trhy na základě příchozích makročísel schizofrenně přeskakovat mezi dvěma konfliktními narativy: hladkým přistáním a recesí. Než makrodata v následujících měsících jednoznačně prokážou, který z těchto příběhů je správný, čeká nás turbulentní období.
