I čeští soudci jsou pro šetření. Ale jen někdy
Ústavní soud soudil a rozsoudil tři žaloby soudců na omezení růstu jejich platů z let 2021, 2022 a 2024. Přestože jde pořád o stejné téma, soud rozhodl třemi způsoby. V prvním případě bylo zmrazení platů v souladu s ústavou, ve druhém sice v souladu nebylo, ale peníze se nemusejí doplácet a ve třetím bylo rozhodnutí neústavní a soudci dostanou vše doplaceno.
Člověku z toho jde hlava trochu kolem, přestože soudy o platy soudců nejsou žádná novinka. Od roku 1997 ústavní soud rozhodoval o soudcovských, tedy i svých platech už patnáctkrát. Vesměs to stát prohrál, protože všechny ústavní soudy považovaly u nás zavedené pravidelné a automatické navyšování platů za nedílnou součást soudní nezávislosti na výkonné moci.
Laik sice zapochybuje, jak může plošné omezení růstu platů, které je jinak v ekonomice běžné, ovlivňovat soudcovskou nezávislost, zatímco navýšení platů by tuto nezávislost zřejmě neovlivnilo. I když kdo ví. Jen by to asi nikdo nežaloval. Šetření se pochopitelně žaluje. Ústavní soud tomu, jak na soudcovských platech lze a nelze šetřit, tentokrát dal – podle toho, jak lze odůvodnění rozumět – nová pravidla.
Platy soudců se u nás odvozují od průměrného platu a platový základ činí trojnásobek průměrné mzdy. V roce 2021, kdy byly zmrazeny i platy politiků, došlo podle ústavních soudců k legislativně správnému postupu. Omezení růstu soudcovských platů bylo řádně odůvodněno a byla to doba covidová, kdy docházelo i k omezování dalších základních práv a svobod. A ještě tu byl solidární prvek: „Solidarita soudců v těžkých časech neohrožuje jejich důstojnost či nezávislost, ale naopak upevňuje důvěru společnosti v ně“, píše se v rozhodnutí.
V roce 2022 vláda zopakovala stejný postup, podle ústavních soudců ale prý s ústavou v souladu nebyl. Vláda i parlament to sice zdůvodňovaly hospodářsky mimořádně nepříznivou situací, řádně to ale nedoložily a ani se nepokusily provést rozbor, který by nepříznivou situaci prokazoval. A vláda kromě toho tou dobou klidně přidávala jiným státním zaměstnancům. Navíc byl zákon projednáván neodůvodněně ve stavu legislativní nouze. Takže je třeba to zrušit.
Jenže časem v průběhu roku se ukázalo, že zle opravdu je, přišla energetická krize, válka na Ukrajině a jiné katastrofy, takže z tohoto pohledu nelze uložit státu povinnost platy dorovnat. Kdežto letos už polehčující okolnosti zřejmě nelze najít. Parlament na návrh vlády snížil soudcovský platový koeficient z trojnásobku na 2,822násobek, čímž by se maličko snížil odstup soudcovských platů od průměrných natrvalo.
Podobnou redukcí prošly i platy politiků. „Vláda a parlament toto trvalé omezení platů soudců odůvodnily v rozporu s předchozí rozhodovací praxí, nepokusily se doložit potřebnost ani přiměřenost zásahu a omezení s justicí předem neprojednaly. Zásah zákonodárce tak byl neústavní,“ zní verdikt. Soudci dostanou své platy zpátky, včetně dorovnání od počátku roku.
Je určitě pravda, že automat počítající soudcovský plat z průměrné mzdy je asi nejlepší metoda určování platů. Změna koeficientu, jak ji rozhodla vládní koalice v situaci, kdy nám náklady na chod státu nakynuly ze všech stran, se v případě soudců těžko s někým projedná a dohodne, když ten dotyčný má vždy konečné slovo.
Utahování pásků ve veřejném sektoru, k němuž sice omezeně, ale přece jen dochází a docházet bude, ústavní soudci za potřebnou solidaritu, jíž by se měli účastnit, nepovažují. A to ani v případě, kdy se v tomto okamžiku ke stávce chystají jejich kolegové soudní úředníci, kteří jsou na tom s platy dost mizerně, a ve státní kase se těžko hledá koruna na přilepšení.
Autor je komentátor Reflexu.
