Na seznam povolání potenciálně ohrožených nástupem robotizace již nějakou dobu patří také zemědělci-zahradníci. Ostatně v zemědělství už řada agrorobotů pracuje – sázejí rostliny, sklízejí plodiny, monitorují zdraví rostlin, řídí zavlažování, hledají, a dokonce ničí případné škůdce, přesně do okolí rostlin aplikují insekticidy či ve sklenících řídí prostředí tak, aby rostliny optimálně prospívaly. V drtivé většině případů však mají tito automatizovaní pomocníci zatím spíše jen asistenční funkci, respektive hlavnímu zahradníkovi „usnadňují život“.
Doba se však mění a je na čase, abychom jako lidstvo zahradničení plně automatizovali a všechny aktivity spojené s pěstováním plodin přenechali robotům. Tvrdí to alespoň tým Simeona Adeboly z Kalifornské univerzity v Berkeley, který vyvinul robotizovaný systém AlphaGarden. Ten se nedávno v široké škále tradičních zahradnických aktivit poměřoval se zkušenými pěstiteli. Nejenže se jim vyrovnal, ale v jednom velmi důležitém ukazateli je dokonce předčil.
Na první pohled by to mohlo vypadat jako bizarní soutěž. Šestice zahradníků s bohatými zkušenostmi danými několika desítkami let práce na zahradě versus jeden specializovaný robot. Ve dvou šedesátidenních intervalech se tyto netradiční týmy utkaly v tom, jak dobře dokážou pečovat o osm typů standardních zemědělských plodin – od salátu přes ředkvičky po třeba červenou řepu. AlphaGarden šel do soutěže vyzbrojen sadou modelů a optimalizovaných postupů pro sázení, zalévání či zastřihování, zahradníci jen svými zkušenostmi.
Na konci každého šedesátidenního soutěžního kola vědecká porota hodnotila třeba velikost plodin, všeobecný zdravotní stav rostlin, celkový výnos pěstební plochy, diverzitu políčka či množství spotřebované vody. Dobrou zprávou pro člověka, ale vlastně i pro robota je, že „tým lidé“ dokázal s robotizovaným systémem uhrát plichtu takřka ve všech sledovaných faktorech. Ale jen takřka. V posledním zmíněném – tedy ve spotřebě vody – dostali lidé výrazně na frak. „Robot vykázal nižší spotřebu vody, a to až o čtyřicet procent,“ prohlásil Adebola na summitu IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers) v Londýně.
Právě nižší spotřeba vody, respektive mnohem efektivnější využívání životodárné tekutiny, opakovaně hovoří ve prospěch robotických zahradníků. S postupným ubýváním zdrojů vody využitelné pro zalévání se vhodná a efektivní hydropolitika stává stěžejní součástí každého moderního agroprovozu, nemluvě o tom, že v řadě končin světa už jí je. Ale může být ještě lépe.
Adebola využil výsledky robota v soutěži k dodatečnému doladění programů a instrukcí pro budoucí nasazení v praxi. Například – jak popisuje časopis New Scientist – programátoři vypracovali algoritmus, který kombinuje tempa růstu některých rostlin. Zjednodušeně řečeno – některé obvykle pomalu rostoucí plodiny měly vyšší tempo růstu, pokud byly vysazeny souběžně s rychle rostoucími rostlinami a vedle nich. Robot vykázal také lépe optimalizovaná políčka a řádky v nich tak, aby co nejefektivněji – tedy s co nejmenším množstvím pohybů – rostliny v průběhu růstu prostřihával a začišťoval.
Hlavní zbraní vedoucí k vítězství robota v zavlažovací disciplíně však byly kamera a půdní čidla vlhkosti. Ta se samozřejmě používají již nyní jako stěžejní součást hi-tech zemědělství. Unikum AlphaGardenu však spočívá v tom, že kombinuje právě nízkou spotřebu vody s nebývalou schopností sázet rostliny a pečovat o ně.
Pokud jste tento Třesk dočetli až sem, mám pro vás drobné uklidnění. Samozřejmě za předpokladu, že jste jedni z těch, kteří se obávají, že kvůli robotům už nebudou moci doslova ani píchnout do záhonu: AlphaGarden během soutěže potřeboval 38 zásahů inženýrů ve 14 případech zavlažování a 24 případech prostřihávání. Adebola na základě zkušeností s těmito závadami pracuje na inovované verzi robota, což nějaký ten pátek potrvá. Zahradníci tak mají ještě relativně čas vrhnout se na studium elektronického inženýrství, aby se mohli v budoucnu věnovat opravám moderních robotizovaných otroků na poli.
A v kontextu současných obav z nástupu umělé inteligence a jejích případných choutek k vyhlazování lidstva nechám na fantazii každého, aby si přebral literární klišé, že vrahem je vždy zahradník.
