Jak v Česku uskutečnit digitální revoluci? Růst nakopne jedině silnější ICT průmysl
V poslední prognóze České národní banky, která byla zveřejněna minulý měsíc, došlo k úpravě předpokládaného nárůstu HDP pro rok 2025. Odhadovaná hodnota z listopadu 2024 ve výši 2,4 procenta byla snížena na rovná dvě procenta. Po mnoha letech stagnace by šlo jen stěží považovat dvouprocentní růst za razantní vykročení k opravdové prosperitě.
Tím spíše při pohledu na tempo růstu ekonomik jiných evropských států. Jen velmi slabou útěchou budiž fakt, že dříve silná německá ekonomika je rovněž mdlá. Problémy německého hospodářství ale negativně ovlivňují i český ekonomický růst. Klimatická legislativa Evropské unie a ruská agrese na Ukrajině, které se negativně podepisují na cenách energií, sypou společně s problémy v dodavatelských řetězcích stále více písku do soukolí středoevropské průmyslové mašinerie.
Na první pohled je naše ekonomika „odsouzena“ k problémům i v následujících letech. České hospodářství nejsou jenom auta a komíny. V dnešní globální ekonomice dominují z hlediska celkové kapitalizace firmy z ICT sektoru. Ať už poskytovatelé digitálních služeb, nebo třeba výrobci kritických čipů. A digitální byznys se úspěšně rozvijí i v Česku.
Jsme na tom skvěle ve vývozu digitálních služeb. Daří se nám ve fintechu, gamingu nebo třeba ve zdravotnických technologiích. Co naše startupy a inovativní firmy dlouhodobě trápí, je nedostatek finančních prostředků.
Z digitální ekonomiky musí být jasná priorita
Česko se v posledních letech přece jen snaží ICT sektor podporovat vypisováním tematicky zaměřených dotačních výzev v oblasti vývoje nových řešení nebo programů na podporu startupů formou inkubace a akcelerace. V tomto snažení není samo, význam digitálních technologií pochopily i jiné státy. A masivně do jejich podpory investují. Je tedy nutné udělat další krok a učinit z vytvoření digitální ekonomiky jasnou prioritu. Kroky, které dělají všichni, nám žádnou konkurenční výhodu nepřinesou.
V Česku i přes velkou proměnu atmosféry v posledních měsících dlouho panoval jistý typ nedůvěry vůči digitálnímu byznysu. Co se nedá smontovat nebo postavit, bývalo dlouho vnímáno jako nezvyklé, mimo zavedené škatulky. To se ale postupně mění. Podle naší studie z roku 2023 tvoří přímý nebo indukovaný podíl ICT sektoru přes 11 procent našeho HDP. A je pravděpodobné, že od té doby ještě narostl.
V Česku dlouho existovala tradice kvalitního technického vzdělání a například čeští programátoři patří mezi světovou špičku. Bohužel velmi často odcházejí do zahraničí za vyššími mzdami, flexibilnějšími pracovními podmínkami nebo za pobídkami v podobě stále populárnějších zaměstnaneckých akcií. Vedle toho v posledních letech zažíváme poměrně výrazný úbytek zájmu o středoškolské a vysokoškolské technické obory. Na konci roku 2017 v nich bylo evidováno 48 tisíc vysokoškoláků, v roce 2022 jich bylo už o 11 tisíc méně.
Přísunu kvalifikovaných expertů ze zahraničí brání byrokracie
Naopak se nedaří dostatečně rychle na český trh zapracovávat kvalifikované odborníky ze třetích zemí. Ti si coby cílovou destinaci často vybírají jiný členský stát EU. Když už dají přednost Česku, potýkají se s velkým, stále ještě papírovým a jazykově nepřívětivým množstvím byrokracie. Reálně tak často mohou začít pracovat až za rok od oficiálního podání žádosti o pracovní povolení.
V současné době začínají vyjednávání o novém víceletém finančním rámci EU. Diskuze se otevírají v době, kdy je nutností posílit obranyschopnost Evropy. Obranný průmysl má v Česku dlouhou tradici a v kombinaci s akcentem na digitální technologie v něm leží obrovský potenciál.
Pro podporu digitální ekonomiky musíme udělat více na evropské i národní úrovni. Na půdě EU pracujeme na tom, aby z příštího rozpočtu EU na fondy šlo 25 procent prostředků na digitální iniciativy. Akcent na digitální ekonomiku vidíme jako hlavní prostředek, jak vyřešit dlouhodobé strukturální problémy české ekonomiky.
Musíme co nejdřív schválit zákon o digitálních službách
Jedním z nástrojů, který by měl dát IT sektoru potřebnou váhu, je dlouho připravovaný zákon o digitálních službách. Jeho prostřednictvím by mělo být na národní úrovni implementováno evropské nařízení o digitálních službách. Ovšem poslanci před několika týdny už podruhé odložili jeho druhé čtení a v současné době není jasné, kdy tento zákon nabyde účinnosti.
Rozumíme všem argumentům, proč bylo legislativu potřeba dobře připravit. Pro vnímání důležitosti digitální ekonomiky ale není šťastné, když stát není tak dlouho schopen schválit tento klíčový legislativní rámec. S adaptací evropské legislativy u nás bohužel bojujeme dlouhodobě.
Autor je ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT.
