Jakou roli bude hrát plyn po válce? Měl by se opět stát ekologicky nejšetrnějším fosilním palivem

Zemní plyn

Zemní plyn Zdroj: Jan Juhaniak / E15

Současná situace přinesla na trh s plynem obrovskou nejistotu. Nedostatek zemního plynu a jeho astronomická cena způsobily panický úprk od plynu k elektrické energii. Je ale toto chování dlouhodobě racionální?

V letech 1995 až 2020 bylo v Česku investováno do rozvoje plynárenské soustavy zhruba 500 miliard korun. Podobnou částku pak investovaly veřejné i soukromé subjekty do plynových spotřebičů. Celkem tedy hovoříme o jednom bilionu korun. Hustota plynového potrubí je u nás jedna z nejvyšších na celém světě, stejně tak množství přípojek. Ve srovnání například s Polskem jsme úplná velmoc: roční spotřeba plynu v Česku byla donedávna až 9,5 miliard metrů krychlových na 10 milionů obyvatel, zatímco v Polsku to bylo pouhých 15 miliard metrů krychlových na 40 milionů obyvatel. Obdobné srovnání platí i s ostatními zeměmi EU. I Rusko jako země s nejvyššími potvrzenými zásobami zemního plynu na světě je plynofikované jen z 13 procent.

Jsem přesvědčen, že situace okolo nedostatku zemního plynu pomine nejpozději do roku 2025, protože bude k dispozici dostatek plynu z jiných zdrojů, než na kterých je Evropa závislá nyní. Přepravní cesty jsou v podstatě k dispozici už nyní. Ceny pak klesnou na akceptovatelnou úroveň. Je tedy legitimní a zásadní si položit otázku, jak se k tomuto médiu postavit po ukončení konfliktu na Ukrajině.

Evropa se rozhodla, že bude zcela nezávislá na dodávkách fosilních surovin z Ruska a že vybuduje paralelní systém zásobování zemním plynem a dalšími surovinami. V této souvislosti vynakládá momentálně obrovské částky především za terminály pro přijetí LNG (takzvané zplyňovací stanice), návazná potrubí a další technická zařízení.

Dále bude muset také například vybudovat systém skladování LNG, aby se zajistilo jeho kontinuální využití, protože stávající systém zásobníků je jednak nedostatečný, jednak nekompatibilní. Navíc obchodování s LNG se řídí zcela jinými pravidly a je mnohem nepředvídatelnější.

Jako příklad uvedu situaci, kdy nejmenovaná energetická společnost nakoupila loď s LNG (takzvané cargo), které následně neměla kam přečerpat, a bylo jej nutné přeprodat. Obchodník účtoval sankci, která ve finále způsobila prodělek celé transakce. Obchod s LNG je zcela jiná disciplína než s potrubním plynem. I zde platí dlouhodobé kontrakty a i zde platí klauzule „take or pay“ i vzorce, podle kterých se determinuje cena.

Zásadní jsou ale aukce, kde jsou rizika obchodování hůře předvídatelná. Nutno také připomenout, že tankery se musí takzvaně „točit“, což dále zatěžuje životní prostředí. Levnější alternativou by mohla být těžba břidlicového plynu na území evropských zemí. Těžko lze argumentovat neekologičností těžby tohoto plynu zde v Evropě, když pak Evropané dovážejí tento plyn z dalekého zahraničí. Navíc by odpadla bezpochyby neekologická doprava LNG námořními tankery. Je s podivem, že tuto možnost energetičtí experti a médii přehlížejí.

Co ale dál? Utrácíme obrovské peníze za výše zmíněná řešení, a přitom neustále omíláme „greendealovskou“ rétoriku o škodlivosti zemního plynu jako takového. Stát ještě v minulém roce nabízel dotace na výměnu kondenzačního kotle (mimochodem také pod dotačními tituly) za tepelné čerpadlo. Skutečně chceme, aby všechny tyto obrovské investice do infrastruktury byly pouze dočasné, a tudíž velmi rychle zmařené? Vědí to financující instituce a banky? Jsou s tím srozuměny? Vědí spotřebitelé to, že mnohem vážněji hrozí energetická chudoba kvůli nedostatku elektrické energie a její enormní ceně?

Tato rizika jsou způsobena rozhodovacími procesy při výstavbě energetických celků při celkovém podinvestování energetiky. Domnívám se, že tady opět vítězí ideologie nad racionálním uvažováním. A to jsem doufal, že v momentě, kdy se plyn zbaví „ruského“ stigmatu, bude akceptován, ba přímo propagován jako ekologicky nejšetrnější, byť fosilní palivo. Snad se nakonec rozum dostaví.

Autor je energetický expert, bývalý šéf Pražské plynárenské