Jan Šindelář: Sparta, Havel a Fík

Pražské letiště se v těchto dnech mění na Letiště Václava Havla Praha. Na terminálu číslo tři pro soukromé lety už se jméno bývalého prezidenta skví podobně jako kdysi srdce nad Hradem. Letiště Praha Ruzyně je mrtvé. Především pro mimopražské děti exotický název vonící dálkou zmizel za nejobyčejnějším lidským jménem a příjmením.
Nelze se přitom zbavit dojmu, že přejmenování letiště je akcí hrstky intelektuálů, která se za každých okolností a s nabubřelou nadřazeností vyjadřuje téměř ke všemu. Václavu Havlovi mnohem více sluší domkářská ulice v severočeské Kadani, která vede k poklidnému nábřeží Maxipsa Fíka. Dva velikáni českého písemnictví se tu vinou v nečekané symbióze.
Poslanci za pravicovou vládní koalici přistoupili k dalšímu levicovému experimentu. Kolikátému už? Tentokrát se zákonodárci pustili na půdu sociálního inženýrství, když chtějí, aby vězni mohli opustit káznici už po třetině trestu. I tak stát plní svou základní funkci, tedy zajišťuje vnitřní bezpečnost. Důvod poslanecké akce je ten nejhloupější možný: přeplněnost českých věznic.