Jan Stuchlík: Ujíždějící vlak

Solární elektrárna

Solární elektrárna Zdroj: Hnilickova Karolina/Mlada fronta E15

Těžko si představit, co by mohlo zastavit světový rozmach obnovitelných zdrojů energie. Prognózy renomovaných organizací mluví jasně – jejich podíl na výrobě energie stále poroste. Ruku v ruce se vzmáhajícím se trhem se valí nové koncepty, technologie a nápady, jak energii z větru či slunce co nejefektivněji přeměnit na elektřinu.

Pochopitelně ze světa. Třeba u takového větru se technici dívají do vyšších vrstev atmosféry, kde je proudění vzduchu stabilnější a trvalejší než u země, u níž se teď točí vrtule. Mluvíme přitom o výšce kolem 500 metrů nad povrchem. Turbíny mají být do takové výšky vyneseny a v ní udržovány pomocí draků či kluzáků připoutaných k základnám na moři. Americký výrobce Makani už představil prototyp o výkonu 0,6 megawattu. Německá firma SkySails už prodává draky pro námořní lodě a slibuje výkon až dva megawatty.

Elektřina z vyšších poloh by prý mohla být levnější než z nynějších větrníků, a dokonce i z uhlí. Na výstavbu totiž stačí jen desetina betonu a oceli potřebných na klasickou větrnou elektrárnu. Samozřejmě spousta z těchto nápadů skončí v koši, ale pár se jich uchytí, dá lidem práci a jejich vlastníkům vydělá balíky peněz. Jen z Česka zatím žádný z novátorských nápadů nepřichází. Přitom vláda už pár let omílá mantru, že právě do výzkumu a vývoje nových technologií obnovitelných zdrojů má smysl lít veřejné peníze.

Zůstává u slov, a průmyslu tak ujíždí vlak. Čím rozjetější bude, tím hůř se do něj bude Čechům naskakovat. Možná nám ale pro budoucnost stačí, že si časem postavíme jednu jadernou elektrárnu a zůstaneme u premisy, že auta se budou také prodávat pořád.