Jan Stuchlík: Vycucaná válka
Musí prý být. Asijští konkurenti čínských firem přece nemohou dopustit, aby jejich zboží bylo teď kvůli devalvaci jüanu v Americe či Evropě dražší. Spirála se roztočí a svět se ocitne na prahu katastrofy. Děsné nesmysly. Analytici tvrdí, jak kvůli oslabení jüanu přijdou o zisky evropské a americké firmy, které do Číny vyvážejí. Jenže proti euru se jüan po oslabení ocitl na únorové úrovni.
Oproti roku 2011 je silnější o třicet procent. K dolaru se, pravda, propadl na stav roku 2011, ale od uvolnění kurzu v roce 2005 je silnější o 23 procent. O lokálních asijských měnách snad ani nemá cenu mluvit. Proti thajskému bahtu, indické rupii, malajsijskému ringitu či korejskému wonu se kurz v čase propadl jen o pár týdnů. Jüan je stále o tři až devět procent silnější než na počátku roku. Od roku 2011 do dneška posílil proti lokálním měnám o deset až 46 procent.
Asijské či evropské firmy prostě přes noc o své místo na čínském či světovém trhu přijít nemohou. Je naopak docela dobře možné, že postupné dlouhodobé posilování čínské měny je jedním z faktorů, který se podepsal na uvadání čínského exportu, na které také centrální banka reagovala. A možná ještě jedno přirovnání. Když ČNB začala intervenovat za oslabení koruny, srazila její kurz ze dne na den skoro o pět procent. Kam se na ni hrabou Číňané.
Čtěte také zápisníky dalších redaktorů E15:
