Jana Havligerová: Náš nejoblíbenější národ? Přece Češi
za týden od 15. do 22. června policie zadržela celkem 96 nelegálních migrantů, což je přibližně trojnásobek oproti jiným týdnům. Cestovali převážně v mezinárodních vlakových spojích. Jednu nelegální migrantku, ženu původem z Nigérie, zadrželi policisté v Jihočeském kraji.
Nejvíc migrantů pochází ze Sýrie, Afghánistánu nebo Iráku. Zůstat v Česku netoužili. Bylo by to až úsměvné, pokud by ovšem daná fakta vnímali alespoň politici. Leč ti místo toho svými výroky s chutí posilují xenofobní náladu, která čím dál víc prostupuje českou společností.
Nesnášenlivost v tomto týdnu vydatně přiživil prezident Miloš Zeman. Prohlásil, že bychom neměli přijímat žádné uprchlíky, neb jinak hrozí řetězová reakce – teď jich přijde deset tisíc a obratem pak sto tisíc. Ještě upřesnil, že má na mysli uprchlíky kulturně od nás vzdálené, třeba z Afriky a Libye: „Nemám na mysli uprchlíky z Ukrajiny, odkud hrozí rovněž migrační vlna. Ti jsou jazykově bezproblémoví, pracovití a dokážou se do společnosti zařadit.“
Má snad Zeman na mysli ty pracovité Ukrajince, které sem už teď vozí pochybné pracovní agentury a kteří jsou ochotní žít v ponižujících podmínkách? Budeme u těch nově příchozích zkoumat jejich politické názory, případně rodokmen, aby do Česka nepronikali vyznavači Stěpana Bandery, před nimiž tentýž prezident varoval v souvislosti s Majdanem? I to by měla hlava státu upřesnit.
Souhlas se Zemanem napříč stranami
S prezidentem ovšem úspěšně drží krok i další politici. A najdou se bohužel prakticky v každé partaji. V lepším případě hledají v potenciální solidaritě s uprchlíky všemožné nástrahy, rizika i nevýhody pro Českou republiku. Ovšem ani radikální soudy bez znalosti věci nepronáší zdaleka jen vrchní český antiislamista Martin Konvička. Citace si dobrovolně zakazujeme, xenofobní názory není třeba dál šířit. Obecně ale platí, že česká debata o migraci je plná předsudků, sobectví a strachu. A ty pramení převážně z neznalosti.
Český strach „z jiných“ není nic nového. Výzkumy veřejného mínění ho potvrzují už od devadesátých let. Nejvřelejší vztah mají Češi jako národ sami k sobě, na chvostu žebříčku oblíbenosti tradičně střídavě končí Afghánci, Iráčané, Íránci, Palestinci… Prostě lidé z muslimských zemí. Není divu, že momentální oficiální mantra politiků zní: „Musí fungovat jižní hranice Schengenu.“ Politici zkrátka ochotně jedou na vlně nesnášenlivosti. Možná by měli raději přemýšlet, jak ji utlumit. Aby na ni nakonec sami nedojeli.