Zatímco proti Ukrajině vede Rusko horkou konvenční válku, se zeměmi NATO probíhá zatím pouze válka studená, jejímž důsledkem je bezprecedentní omezování vzájemných obchodních vztahů a dalších aktivit. Určit, kdo tahá v probíhajícím hospodářském konfliktu za delší konec provazu, není jednoduché. Na problém je nutné pohlížet z nabídkové a poptávkové strany. Pro zkoumání poptávkové strany dobře poslouží světové input-output tabulky, jež zachycují všechny přímé i nepřímé globální vazby.
Na poptávkové straně má jednoznačně navrch Západ. Jeho sankce drtí ruskou ekonomiku, přestože je Rusko ekonomika relativně uzavřená, jež závisí na zahraniční poptávce „jen“ asi z 25 procent. Nejvýznamnějším obchodním partnerem Ruska je Evropská unie (pokud zahrneme i Velkou Británii), kde nachází odbyt zhruba 9,7 procenta ruského HDP, zatímco v Rusku končí pouze 0,6 procenta HDP EU.
Na poptávce v USA je ruská ekonomika závislá z 2,4 procenta a v opačném směru je závislost prakticky nulová. Pro srovnání, navzdory prohlubování ekonomických vazeb s Čínou, ke kterému dochází intenzivně zhruba od roku 2014, tvoří čínská poptávka odhadem 5,8 procenta ruského HDP. Hypotetické kompletní přerušení všech obchodních vazeb se zeměmi NATO by tak bylo pro Rusko velmi bolestivé, na straně NATO by výpadek ruské poptávky pocítily především země střední a východní Evropy, nejvíc pak Pobaltí, Bulharsko a Slovinsko.
Na straně nabídky je ovšem situace jiná. Rusko sice potřebuje dovoz západních technologií, na což už bylo uvaleno částečné embargo, ovšem negativní důsledky se projeví spíše v dlouhodobém ekonomickém potenciálu Ruska – a částečně může být tento dovoz nahrazen z Číny. Západní firmy, které postupně přerušily či končí svou činnost v Rusku, mají na výkon ruské ekonomiky potažmo zaměstnanost dopad jistě významný, a nelze pominout ani psychologický efekt, jaký zmizení známých firem na občany bude mít.
Na druhou stranu zemní plyn z Ruska se podílí na spotřebě zemí EU asi z 38 procent a z Ruska pochází i 27 procent dovezené ropy. Trhy již dnes potenciální pokles nabídky ropy zapracovávají do vyšších cen, což i český občan registruje u čerpacích stanic. Největším problémem je ale plyn.
Proč Rusko rozpoutalo násilnou invazi na Ukrajině?
Z výpočtů think-tanku Bruegel, které zohledňují všechny toky plynu do EU i uvnitř EU, vyplývá, že podíl ruského plynu v celkové čisté spotřebě energie se napříč zeměmi značně liší. Náhlé zastavení toku ruského plynu do Evropy by vyvolalo energetickou krizi, i když dopad by byl mírněn příchodem jara. Ke zmírnění šoku by pomohlo zvýšení produkce energie z ostatních zdrojů a redistribuce plynu v rámci EU.
Ovšem země na ruském plynu nejzávislejší by se těžko obešly bez omezování průmyslové výroby. Inflační dopady zdražení energetických komodit jsme pozorovali již dříve, nyní kvůli válce na Ukrajině předpokládám pro letošní rok zrychlení inflace o další 2,5 procentního bodu, a to za situace, že plyn z Ruska bude dále proudit.
Pro ruský režim by zastavení exportu plynu a ropy do EU znamenalo drastický propad devizových příjmů, jaký si může jen těžko dovolit, a vyhrožování tímto krokem je tak velkou pokerovou hrou. Kdo položí karty na stůl jako první?
