Rostoucí úrokové sazby na všech frontách nejen citelně zdražují nově poskytnuté úvěry, ale musejí se nutně projevit i ve zdražení refixací stávajících úvěrů domácností a firem. Zatímco pro některé domácnosti a firmy se bude jednat o velmi výrazný zásah do rozpočtu, nabízí se otázka, jak významný bude tento efekt pro stávající dlužníky na makroekonomické úrovni a zda může ohrozit finanční stabilitu.
Ke konci března dlužily české domácnosti finančním institucím téměř 2,1 bilionu korun, z toho 78 procent (1,6 bilionu) byly úvěry na bydlení. V letech 2014–2019 domácnosti každoročně refixovaly či refinancovaly okolo 11 procent ze všech úvěrů na bydlení, avšak v roce 2020 došlo k výraznému nárůstu tohoto podílu na 21,6 procenta a v loňském roce byl podíl sice nižší, ale stále nadprůměrných 16,4 procenta (249 miliard). Za to mohla jednak skutečnost, že končily fixace části úvěrů z hypotečního boomu v letech 2016–17, ale z velké části i snaha domácností si „na poslední chvíli“ zafixovat výhodně nízké úrokové sazby u hypoték, kterým by původně dohodnutá doba fixace končila později.
Díky tomu v prvních třech měsících letošního roku pozorujeme pokračující pokles míry refixování úvěrů na bydlení a pro celý rok očekávám číslo okolo jedenácti procent, tedy zhruba 179 miliard korun, které budou vystaveny šoku vysokých úrokových sazeb. Hypoindex za květen ukazuje sazby hypoték okolo 5,3 procenta, průměr za letošní rok může vyšplhat na 5,7 procenta, což je proti minulým letům šok ve výši zhruba 3,4 procentního bodu.
Jde o velmi významný zásek do rozpočtu zasažených domácností, ovšem na makroekonomické úrovni při refixaci odhadovaných 179 miliard korun úvěrů na bydlení jde o relativně málo významný dodatečný náklad zhruba šesti miliard korun (0,2 procenta spotřeby domácností roku 2021). Ostatní typy úvěrů s tímto číslem nemohou nijak zásadně pohnout, protože sazby spotřebitelských úvěrů se nezvýšily a ostatní půjčky mají relativně malou váhu.
Výrazný nárůst potřeby refixací přijde až okolo roku 2025, kdy se bude projevovat poslední hypotéková horečka, ovšem i dvojnásobek uvedeného odhadu pro letošek by neměl mít příliš silné makroekonomické dopady, byť mnoho individuálních domácností bude mít se splácením problémy.
Zvýšené náklady budou na agregátní úrovni navíc kompenzovány vyšším úročením vkladů, kde se růst úrokových sazeb promítá (na rozdíl od úvěrů) okamžitě. Na depozitech se domácnostem letos „točí“ zhruba 2,9 bilionu, což při růstu průměrné úrokové sazby z vkladů z 0,2 procenta v roce 2021 na odhadovaných 1,3 procenta letos (0,64 v březnu) naznačuje dodatečný výnos přes 37 miliard korun.
Sektor firem dluží na úvěrech celkem 1,2 bilionu korun, z toho asi 800 miliard připadá na úvěry v korunách. Většina firemních úvěrů je ovšem vázána na pohyblivé úrokové sazby (odhadem téměř 90 procent). Po většinu loňského roku se firmy financovaly za stále velmi nízké úrokové sazby z úvěrů (2,5 procenta na průměru), zatímco letos mohou sazby stoupnout v důsledku pokračujícího utahování měnové politiky ČNB odhadem na sedm procent (6,3 procenta v březnu). Tento úrokový šok může v letošním roce znamenat pro firmy dodatečný náklad okolo 33,5 miliardy korun, což je už nezanedbatelné 1,2 procenta hrubého provozního přebytku roku 2021.
Na druhou stranu na korunových vkladech se firmám „točí“ okolo jednoho bilionu korun a výnosnost bude letos odhadem o 1,7 procentního bodu vyšší, což znamená dodatečný výnos šestnáct miliard. Ten tedy pokryje zvýšené náklady na obsluhu úvěrů z necelé poloviny.
Autor je ekonom UniCredit Bank
