Novoroční projev prezidenta Pavla nastolil euro jako téma hodné zřetele. Je to správně. Před naším závazkem nelze zavírat oči a je na čase se k diskuzi vrátit, a to nejen v prvních dnech roku 2024.
Téma je bohužel historicky zatížené českým skepticismem k EU a čemukoliv evropskému, z čehož levně těží tu jedna, tu druhá politická reprezentace. Realita a odborná diskuze zůstávají na druhé až třetí koleji. Narativem tématu jsou obvykle výhody a nevýhody přijetí eura. Já se na otázku dívám hlavně z druhé strany, tedy se ptám, co nám vlastně přináší koruna.
Dvě tradiční výhody pro uchování lokální měny jsou samostatná monetární politika a volný směnný kurz, který se tržně přizpůsobuje a vyrovnává nerovnováhy. Jako teoretické koncepty jsou tyto dvě výhody vcelku jasné a těžko oddiskutovatelné. Ale jak se říká, realita není učebnice či základní kurz ekonomie.
Pro a proti euru
Ochránilo by nás euro před extrémní inflací lépe než koruna? Jaký význam má udržování vlastní měny v globalizovaném světě? A jak by se vyvíjela česká ekonomika s eurem? V komentářích odpovídá obhájce i odpůrce přijetí společné evropské měny.
Přečtěte si i komentář analytika J&T Banky Pavla Rysky: Euro pomohlo Německu, ale zničilo konkurenceschopnost států jižní Evropy
Realita je taková, že samostatná monetární politika nás neochránila před extrémní inflací. Je irelevantní, čím byl její nástup způsoben. ČNB ve svém mandátu prostě a jednoduše selhala. A tím ztratila dříve velmi vysoké renomé a důvěryhodnost. A se sníženou důvěryhodností se měnová politika dělá těžko. Jak dlouho bude trvat, než si ji ČNB získá zpět?
A volný, tržní směnný kurz je od dob intervencí 2013 až 2017 spíše chimérou. Navíc neochota ČNB využít nahromaděných rezerv k akčnějšímu boji s inflací právě skrze směnný kanál dále podkopala důvěryhodnost, protože centrální banka opět neplnila své primární zákonné poslání, tedy cenovou stabilitu. A ruku na srdce, česká koruna často v portfoliích vystupuje jako „koš východní Evropa”, rozlišování na jednotlivé země je omezené, tedy schopnost reálně vyrovnávat tržní nerovnováhy v systému je také omezená. Pro spekulanty hrajícími si s měnovými závazky a očekáváními okolo nich to jistě může být zábavné a výnosné.
Dostáváme se do situace, kdy máme výhody přijetí eura na jedné straně, které jsou definovatelné, i když těžko vyčíslitelné či odhadnutelné s nemalou mírou nejistoty. Jedná se primárně o odbourání transakčních nákladů směny, cenovou transparentnost v mezinárodním prostředí a větší přívětivost pro mezinárodní podnikání v různých dimenzích. Na druhé straně jsou výhody zachování koruny, důležité hlavně v dobách velkých nejistot.
V aktuálních dobách velkých nejistot ty dvě hlavní teoretické výhody zklamaly. Otázka tedy stojí obráceně: Proč bychom měli mít korunu? Jsou to důvody reálné, nebo hypotetické? Jak velkou roli hraje sentimentálnost a pocit jakési historičnosti, která na jednu stranu idealizuje první republiku a na druhé straně zapomíná na měnovou reformu z roku 1953?
Jsem dlouhodobě pro euro, nevidím reálné výhody zachování koruny jako dostatečné. Zároveň vnímám euro i politicky a geopoliticky. Nicméně ale stále platí, že se jedná o rozhodnutí politické. Vítám, že se téma znovu otevírá. Ať už debata dopadne jakkoliv, nejhorší možný výsledek je odsouvání. Rozhodněme se. Buď nastupme na danou cestu, tedy v prvním kroku směrem k ERM II, nebo začněme vyjednávat výjimku. Nejhorší je nejistota.
Autor je prorektorem pro vědu Univerzity Karlovy a profesorem ekonomie.
