Komentář Bohumila Doležala: Andrej Babiš nepotřebuje zachránit
Prezident Zeman má svůj plán. Sdělil ho naposled minulý čtvrtek v TV Barrandov. Vyjmenoval tři reálné možnosti politického partnerství: zaprvé ANO, ČSSD a KSČM, zadruhé ANO, KSČM a SPD, a konečně ANO, ČSSD, KSČM a SPD dohromady. On sám, jak známo, preferuje první možnost.
Týž den přišlo hnutí STAN, nejslabší článek současné sněmovny, s jakýmsi protitahem: jeho celostátní výbor se usnesl, že jsou Starostové připraveni jednat s Babišem o podpoře jeho vlády. Má tři základní podmínky: zachování prozápadní orientace vlády, programovou shodu a neúčast trestně stíhaných osob v kabinetu.
Programovou shodu blíže upřesnil předseda Gazdík: decentralizace moci, sociální reforma, podpora vzdělávání, řešení sociální politiky.
Kdo by to nebral! STAN mluví o různých formách podpory podle míry srozumění. Důvodem k této iniciativě má být snaha zabránit účasti SPD a KSČM na českém vládnutí.
Předseda poslaneckého klubu STAN Farský k tomu řekl: „Snažíme se zatáhnout za záchrannou brzdu před pádem do propasti a ustupujeme z pozice, že s ANO nikdy.“
Starostové si prý museli vybrat ze dvou špatných řešení, protože hnutí ANO je kvůli kauzám Andreje Babiše zahnáno do kouta ke spolupráci s extremisty.
Proto chtějí Starostové tento týden svolat kulatý stůl demokratických stran (ČSSD, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, ba i Pirátů). Zjevně aby jejich stanovisko mělo větší váhu.
Lidovci a TOP 09 už vyjádřili ochotu se zúčastnit. To, co teď provozuje STAN, je staré známé „odvracení nedozírných následků“. Přichází po naprosto zkaňhané prezidentské volbě, v níž se vůči Miloši Zemanovi nepodařilo postavit důstojného protihráče. Podobně jako na prezidentské volbě i na této iniciativě STAN je zjevné, že navrhovatelům není vůbec jasné, o co jde.
Podle nich je Babiš něco jako rozkolísaný středňák, jemuž hrozí, že spadne do spárů „extremistů“.
A je třeba ho zachránit a strhnout na správnou stranu. Ve skutečnosti je ale Babiš nejsilnější postavou dnešního politického zápasu, o hodně nebezpečnější než Okamurovi extremisté a skomírající KSČM.
Jeho trestní stíhání je sice významná, ale jen podružná záležitost ve srovnání s tím hlavním, o co jde: se široce založeným pokusem o vybudování „rodinné firmy“, v níž se soustřeďuje obrovská ekonomická, politická a mediální moc a která si chce demokratickou cestou (volbami) do vlastní kapsy zprivatizovat Českou republiku.
Není to problém v první řadě morální – k jejichž řešení je u nás podle hodně rozšířeného názoru kompetentní policie, ale problém politický: rozhodnout mají občané, voliči.
Nejde o to, jak kapitulovat pod záminkou zachraňování situace – historickým příkladem je nástup normalizace. Jde o to, jak tu zachovat zásadní politickou opozici, která by v rámci ústavy a zákonů politickými prostředky čelila tomuto nestoudnému experimentu. Zatím se to tu hemží kapitulanty se samaritánskými sklony.
Autor je politolog