Pomohl Zemanovi na Hrad, pak zkritizoval jeho povahu. Připomeňte si, co psal Šlouf v pamětech
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Miroslav Šlouf podle svých dřívějších slov napomohl k prezidentské funkci Václavu Klausovi i Miloši Zemanovi. Tomu měl mimo jiné měl pomoci prosazením přímé volby hlavy státu. O kampani před prezidentskými volbami se rozepsal ve své knize Jak se dobývá Hrad. Miloše Zemana v ní příliš nešetřil, přestože vyšla necelé dva roky od jeho uvedení do prvního funkčního období v roce 2013.
Šlouf napsal, že chování prezidenta Miloše Zemana stále více určuje trojice špatných vlastností - nevypočitatelná náladovost, urputná zatvrzelost a prakticky nulová sociální inteligence. Je kvůli nim prý schopen se v okamžiku proměnit ve fracka nebo lpět na zřejmých omylech.
"Dříve je měl aspoň většinou pod kontrolou, ale v posledních letech jako by se utrhly ze řetězu, což způsobuje rychlou degeneraci osobnosti,“ tvrdí Šlouf o trojici negativních vlastností v 195stránkové publikaci. „Velmi zvolna, hodně pomalu jsem přicházel na to, že vlastně spolupracuji se dvěma Zemany - s jedním úžasným člověkem, skvělým kamarádem a vynikajícím politikem a s druhým, nerudným, domýšlivým ješitou, úplně ztrácejícím empatii i diplomacii,“ uvedl také.
Zemanovy povahové rysy se údajně začaly měnit v devadesátých letech pod vlivem médií, asi největší ránu mu podle bývalého poradce uštědřila, když necitlivým způsobem referovala o sebevražedném pokusu jeho syna.
„Po bankrotu jeho snů o Hradě v roce 2003 v něm vyhasly i ty poslední zbytky sociální inteligence a normální lidské loajality,“ zdůvodňuje Šlouf Zemanovu proměnu. Právě nedostatkem sociální inteligence a také Zemanovou obrovskou touhou dostat se do prezidentského křesla vysvětloval Šlouf výběr lidí, kteří se s hlavou státu dostali na Hrad.
V knize se Šlouf vracel i k dalším osobnostem české politické scény. Zmínil například bývalého prezidenta Václava Havla, který údajně sehrál možná nejvíce negativní roli v rozštěpení Československa, expremiéra Jiřího Paroubka, jehož charakterizoval jako prapodivnou, temnou a zlou postavu, nebo někdejšího ministerského předsedu Bohuslava Sobotku. O tom podle něj Zeman od počátku správně usoudil, že by se bez politiky neuživil.
