Komentář Dušana Šrámka: Evropská směrnice jako záminka pro šikanu
Ministerstvo financí chce zneužít evropskou legislativu pro zásadní rozšíření pravomocí daňových úřadů.
Evropská unie nás neustále zásobuje různými nesmyslnými směrnicemi, příkazy, direktivami. O tom žádná. Problém je, že pro řadu našich institucí se evropská legislativa, ačkoli přijde v neškodné podobě, stává záminkou k buzeraci a šikanování občanů, ačkoli její pravý účel je úplně jiný. To se týká i transpozice směrnice, která má za cíl zefektivnit spolupráci mezi členskými státy unie v rámci boje proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu.
Směrnice nemluví o rozšiřování pravomocí daňových orgánů ani o možnosti požadovat po osobách povinných podle příslušných předpisů sdělovat ještě nějaké další informace správci daně. Ministerstvo financí jako předkladatel aktuálního návrhu novely daňového řádu však místo prohloubení systému správní spolupráce požaduje, aby advokáti, notáři či daňoví poradci poskytovali správci daně další a další informace.
Babišův rezort přitom nijak nevysvětlil, proč uvedeným způsobem implementuje směrnici, která má sloužit pouze k prohloubení správní spolupráce mezi daňovými orgány v zemích unie. Předkládaná novela má naopak úplně jiný cíl – aby získané poznatky byly aplikovatelné při běžné správě daní, tedy zcela mimo rámec směrnice.
Další problém spočívá v tom, že informace vytlučené novou úpravou z advokátů či poradců skončí v ministerském Finančně analytickém útvaru, tedy v útvaru, který stojí zcela mimo rámce běžné daňové správy a který byl zřízen za zcela jiným účelem, než je sběr běžných informací o daňových subjektech.
Tento útvar tak bude v případě schválení návrhu vystupovat i v případě „běžné správy daní“ bez kriminálního podtextu a zcela mimo systém soudní kontroly. Babišův úřad v rámci vypořádání připomínek uvádí, že navržená úprava nedává správci daně žádné nové kontrolní ani jiné kompetence, ale pouze umožňuje získat určité údaje pro jejich využití při výkonu působnosti stávající. Jenže co to znamená jiného, než že finanční správa hodlá využívat citlivé informace osobní povahy za zcela jiným účelem?
Advokáti či daňoví poradci slouží občanům, pomáhají jim zprostředkovávat komunikaci s orgány veřejné moci, v tomto případě s daňovou správou. Nemusí jít hned o kriminální jednání a snahu zatajit daň – každý, a to včetně ministra Babiše, se snaží i v rámci zákona co nejvíce optimalizovat svou daňovou povinnost. K posouzení, zda postupoval správně, či zda porušil zákon, slouží běžné postupy správce daně.
Podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými orgány či orgány veřejné správy.
Podívejte se, jak probíhá focení Andreje Babiše pro potřeby Hnutí ANO:
Součástí tohoto práva na obhajobu je nepochybně i právo na důvěrnost informací, které sdělí advokátovi či daňovému správci. A právo na to, aby těchto informací nebylo využito proti němu. Jenže podle Babišova návrhu by právní zástupce poplatníka měl povinnost sdělovat jakémukoli správci daně údaje o svém klientovi včetně toho, co se advokát dozvěděl o jeho vlastnictví a jeho obchodních aktivitách.
Takové informace by pak bylo možno zneužít nejenom v daňovém řízení, ale i v případném trestním řízení, a to i bez jakékoli souvislosti s financováním terorismu. Doufejme, že tento nebezpečný paskvil vláda, respektive poslanci nakonec odmítnou.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
Ministerstvo financí se ohrazuje proti tvrzení v komentáři Dušana Šrámka. Autor článku se bez ověření faktů dopouští zkreslení informací a nekriticky parafrázuje argumenty, které byly účelově uplatněny ze strany České advokátní komory v rámci připomínkového řízení k návrhu zákona. S textem návrhu a jeho důvodovou zprávou, ani se směrnicí autor zjevně nepracoval a mylně uvádí, že „Směrnice nemluví o rozšiřování pravomocí daňových orgánů ani o možnosti požadovat po osobách povinných podle příslušných předpisů sdělovat ještě nějaké další informace správci daně“. Směrnice ale naopak dost jednoznačně říká, že„členské státy poskytnou daňovým orgánům ze zákona přístup k mechanismům, postupům, dokumentům a informacím“ uvedeným v příslušných článcích směrnice upravujících problematiku boje proti praní peněz. Rozšíření pravomocí správce daně o možnost tyto informace požadovat je tedy přesně to, co daná směrnice požaduje. Tvrdit něco jiného je popřením nejen poměrně jednoznačného textu směrnice, se kterým se může každý čtenář seznámit, ale též popřením expertních stanovisek zástupců EU, jakož i odborníků Odboru kompatibility Úřadu vlády ČR. S tímto argumentem se Ministerstvo financí setkalo ze strany České advokátní komory a podrobně na argumenty advokátů reagovalo nejen v rámci vypořádací tabulky a důvodové zprávy k návrhu zákona, ale též v reakcích na veřejné vyjádření České advokátní komory. Kdyby s těmito dokumenty autor článku pracoval, nemohl by nikdy napsat, že „Babišův rezort přitom nijak nevysvětlil, proč uvedeným způsobem implementuje směrnici, která má sloužit pouze k prohloubení správní spolupráce mezi daňovými orgány v zemích unie“. Další mylné tvrzení komentátora se týká role Finančně analytického útvaru Ministerstva financí. Podle něj mají v tomto útvaru končit zcela mimo systém soudní kontroly informace získávané za účelem provádění „běžné správy daní“. Od 1. ledna 2017 již daný útvar Ministerstva financí neexistuje, neboť byl nahrazen samostatným Finančně analytickým úřadem plnícím stejnou roli. Podstatné je ovšem to, že návrh zákona vůbec neřeší pravomoci tohoto úřadu. Sběr informací bude probíhat ze strany správců daně, jak ostatně požaduje výše citovaná směrnice, a to výlučně za účelem správy daní. Žádné svévolné či bezúčelné sbírání či shromažďování údajů zákon nepřipouští ani daný režim jakkoli nevyjímá z přezkumu ve správním soudnictví. Závěr autora ohledně sdělování důvěrných údajů o klientech zcela pomíjí navržené ustanovení, které je v návrhu zákona ve vztahu k zástupcům příslušných profesních komor obsaženo. Pro advokáty (stejně jako pro notáře, auditory, daňové poradce a soudní exekutory) je zajištěn speciální režim, který jejich informační povinnost významně zužuje. Tento režim je naprosto stejný jako v případě platné legislativy o boji proti praní špinavých peněz. Mlčenlivost zmíněných profesí je tak zachována typicky v případě, kdy jde o informace získané v souvislosti s poskytováním právních porad klientovi, zjišťování jeho právního postavení, jeho zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, stejně jako v případě poradenství. Monika Bačová, oddělení vnějších vztahů a komunikace MF ČR |