Pouze 70 tisíc podnikatelů se loni přihlásilo k paušální dani. Je to o polovinu méně, než byl původní odhad Ministerstva financí. A to ministryně Alena Schillerová dokonce v médiích vyjádřila odhad, že by na ni mohlo dosáhnout až 408 tisíc z celkového 1,06 milionu OSVČ. Potvrdila se naopak pochybnost odborníků i samotných podnikatelů, že jde o plácnutí do vody, jehož reálný význam bude minimální. Důvodů, proč byl o paušální daň tak malý zájem, existuje hned několik.
Ne všechny jdou na vrub nastaveným podmínkám. Prvním důvodem je extrémní nejistota OSVČ ohledně příjmů. Mnoho OSVČ raději zvolilo jistotu v podobě pokračování ve stávajícím režimu, než aby riskovaly, že budou platit měsíčně více, než odpovídá jejich příjmům. Kromě značné nejistoty se však na nízkém zájmu podílelo i samotné nastavení paušální daně, za které je již ministerstvo financí plně zodpovědné.
Přijetím paušální daně totiž nelze uplatnit žádné daňové odpočty, daňové slevy ani daňové zvýhodnění na děti. Výhodná tak paušální daň je především u poplatníků s nižšími náklady, kteří uplatňují minimum odčitatelných položek a slev na dani. V situaci, kdy podnikatel dosáhne ztrátu, může o tuto ztrátu kompenzovat budoucí zisky s tím, že dnes je nově dokonce možné ztrátu poprvé za rok 2020 uplatnit zpětně a získat tak zpět daň zaplacenou v roce 2019. Pokud poplatník využije paušální daň, o tuto daňovou výhodu přijde.
Finančně nevýhodná je paušální daň i pro ty živnostníky, kteří uplatňují 80 procentní výdajový paušál. Výhodná je pro OSVČ s vyššími příjmy, u těch, které uplatňují 60 procentní výdajový paušál, se začíná vyplácet až od příjmu 550 tisíc korun ročně.
Navíc ani neplatí široce prezentovaný názor, že pokud poplatník paušální daň využije, nemusí již vést žádnou evidenci a se správcem daně se již nesetkají. Podnikatelé, kteří využijí paušální daň, nebudou osvobozeni od povinnosti vést EET. Dále pak platí, že pro použití paušální daně je v zákoně několik podmínek, které poplatník musí vyhodnotit sám a správce daně je může ex post kontrolovat. Případné nesplnění těchto podmínek pak bude mít pro poplatníka negativní následky v podobě sankce z titulu nepodání daňového přiznání či úrok z prodlení.
Dalím omezením je, že nemůže využít institut paušální daně OSVČ, vůči které bylo zahájeno insolvenční řízení. Pokud paušální daň OSVČ využívala a následně se dostane do insolvence, musí to oznámit správci daně do 15 dnů. Zároveň to znamená, že po skončení zdaňovacího období bude muset podat daňové přiznání a přehledy o příjmech a výdajích a v nich vyčíslit daň a pojistné. I obava z toho, zda se po skončení různých moratoriích neocitne v důsledku koronavirové krize podnikatel v insolvenci, spolu se snadnějším vstupem do oddlužení, může hrát v úvahách o přihlášení se k paušální dani svou roli.
Zásadní ovšem je, že paušální daň nemohou využít OSVČ s příjmy nad milion korun, tedy plátci DPH a rovněž ani dobrovolní plátci DPH. OSVČ nesmí být ani společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti a nesmí vykonávat činnost, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti, s výjimkou příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. To znamená, že OSVČ, které zároveň pracují na dohody, mají nárok jen tehdy, pokud je dohoda o pracovní činnosti s odměnou do 3500 korun a dohoda o provedení práce do 10 tisíc korun měsíčně.
Z principu paušální daně, která by byla plnohodnotným servisem, šetřila čas a prostředky jak na straně daňových poplatníků, tak na straně finanční správy, se tak stala směšná karikatura.
