Česká ekonomika roste, to slyšíme ze všech stran. Jak se má občan, slyšíme málo. Ale mám dobrou zprávu: máme se skvěle. Jako nikdy předtím.
Běžného občana spíše než údaj o růstu HDP zajímá, jak se má on sám. Jestli má práci, za kterou je adekvátně zaplacen, jestli ceny oblíbeného zboží a potravin nerostou příliš rychle. V řeči čísel ho zajímají především dvě věci: nízká nezaměstnanost (a související růst mezd) a nízké životní náklady měřené indexem spotřebitelských cen.
Samozřejmě statistika nedokáže zachytit subjektivní pocity či rozpoložení. Tvrdá data jsou suchá, ale zase objektivní. Na objektivitě tvrdých dat je i postaven misery index, v překladu index chudoby. Jeho otcem tohoto je americký ekonom Arthur Melvin Okun, který nějakou dobu vedl Sbor ekonomických poradců v USA. Index chudoby sčítá míru nezaměstnanosti a inflace. Obě tyto veličiny totiž bezprostředně ovlivňují to, jak se občanům daří po finanční stránce.
Samozřejmě je to velmi zjednodušený údaj. Náš finanční či ekonomický blahobyt ovlivňuje mnoho dalších faktorů od růstu mezd po míru zúročení našich úspor. Ale tyto dva jednoduché údaje jsou základem všeho. Když nebudeme mít práci, nebudeme mít příležitost se těšit z růstu mezd v ekonomice. Stejně tak žádného spotřebitele nepotěší růst cen potravin a spotřebního zboží, ať je úroková sazba z vkladů jaká chce.
Češi se podle indexu chudoby mají skvěle. Mají se lépe než kdokoliv v Evropě. I v mezinárodním srovnání jsme na tom díky velmi nízké nezaměstnanosti velmi dobře. V posledních měsících nám určitě nedělá radost růst cen potravin, ale i přesto se máme dobře. A příští rok se dost možná budeme mít ještě o trochu lépe, když se České národní bance podaří zkrotit růst cen. „Objektivní“ chudoba by se vrátila znovu na historické dno. Není snad lepších zpráv.
Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank. 
