První půlku projevu věnoval aktuálnímu stavu české ekonomiky, což je téma, o němž se stěží hovoří jinak než zvesela. Zvláště vezmete-li si k ruce takové indikátory, jako je průměrná mzda, růst HDP a nezaměstnanost. A jestliže z toho hlava státu vyvodila, že existuje důvod, aby společnost hleděla do budoucna s „opatrným a kritickým optimismem“, nelze takovému poselství dohromady nic vytknout.
Očekávatelná potíž nastala ve druhé polovině projevu, kterou Miloš Zeman věnoval zahraniční politice. Žádný velký průlom v názorech se nekonal. Zatímco zahraniční investice plynoucí z politicky a kulturně zcela vzdálených končin jsou v pořádku a jistě zcela nezištný čínský kapitál je třeba vítat fanglemi, uprchlíci z politicky a kulturně mnohem bližších končin jsou problém a jejich příliv je „organizovanou invazí“.
Kdo je organizátorem, prezident samozřejmě neříká. Příjemce tohoto sdělení si dokáže na to volné místo dosadit ďábla podle vlastní preference – Brusel, Bilderberg, ilumináty, CIA, NWO, Saúdy, Židy, Islámský stát… Důležité je, že prezident je konečně politikem, který to vidí stejně a dokáže to naplno říct.
Ale že jsou ty Vánoce, zanechal prezident ve svém proslovu kousíček prostoru k optimismu i nám, kteří hloubky nadnárodních konspirací nedokážeme dohlédnout a na schengenských hranicích tvrdošíjně odmítáme vidět invazní armádu. To když řekl, že soucit si mají občané vyhradit pro staré, nemocné a pro děti.
Asi nikdo nepřesvědčí prezidenta o tom, že kousek soucitu by si mohl zasloužit i dvacetiletý muž, jemuž Islámský stát zavraždil rodinu, spálil dům a sebral všechny naděje na smysluplnou budoucnost, které přijel zoufale hledat k evropským břehům.
Ale ta zmínka o dětech je důležitá. Pokud by vedla k tomu, že část příznivců hlavy státu už nadále nebude vítat zprávy o utonulých dětech migrantů s krvelačným jásotem, dostalo by vánoční poselství, v němž o Vánocích nepadlo ani slovo, kousek vánočního smyslu.
