Izrael má za sebou třetí volby v méně než 12 měsících. Ani napotřetí není vůbec jednoduché říci, kdo vlastně vyhrál. Pokud vnímáme tyto volby jako referendum o Benjaminovi Netanjahuovi, nejdéle vládnoucím premiérovi v historii Izraele, tak protinetanjahuovský tábor má po zisku 62 křesel ve 120členném Knessetu mírnou většinu. Na straně druhé je to Likud premiéra Netanjahua, který se s 36 křesly stal nejsilnější stranou.
Nárůst o čtyři křesla oproti zářijovým volbám je pro Likud dozajista velký úspěch. Stejně jako po předchozích dvou volbách ale zdaleka není jasné, najde-li se politik, který bude schopen dát dohromady koalici. Většina stran si před volbami dala jasné podmínky pro to, s kým jsou ochotny do koalice jít a s kým nikoliv. Budou-li strany na těchto podmínkách trvat, a nedojde-li k nečekaným přeběhům v rámci dvou hlavních politických bloků, 61 hlasů dohromady nikdo nedá.
Za současnou politickou krizí v Izraeli stojí minimálně dva důvody. Druhá nejsilnější strana Modrobílí Bennyho Ganze a koalice menších levicových stran postavily svoji kampaň na tom, že v žádném případě nepůjdou do vlády s Likudem, pokud v jeho čele bude trestně stíhaný Netanjahu. Přitom obzvláště Modrobílí jsou v mnoha otázkách ideologicky Likudu velmi blízko. Ovšem nejsou ochotní přejít to, že Netanjahu ve snaze zpochybnit obvinění z korupce a zneužití důvěry, kvůli kterým zasedne již během několika málo týdnů do trestné lavice u soudu, neváhá útočit na základní pilíře izraelské demokracie, jako jsou soudy, policie a média. Navíc správně namítají, že člověk, který bude dopoledne u soudu bojovat za to, aby nemusel jít do vězení, by neměl odpoledne rozhodovat o zásadních bezpečnostně-politických otázkách.
Druhým důvodem současné krize je to, že protinetanjahuovskou koalici spojuje opravdu jen to, že chtějí poslat Netanjahua do politického důchodu. Silný blok arabských stran, který získal 15 křesel, není přirozeným koaličním partnerem ani pro Modrobílé a už vůbec ne pro Avigdora Liebermana a jeho stranu Izrael, náš domov.
Obě strany se opírají o hlasy pravicových voličů, pro které je koalice s arabskými stranami nepřijatelná. Izraelská politická scéna je tak v patové situaci. Stejně jako po předchozích volbách se většina politiků dušuje, že udělají maximum pro to, aby se volby nemusely opakovat. Současně jim ale musí být jasné, že jistá pravděpodobnost pro jejich opakování existuje. I proto mohou těžko zcela ustoupit ze svých základních slibů, a tím tak zklamat své voliče.
Třetí volby v řadě bez jasného výsledku ukazují, že izraelská společnost začíná být až nebezpečně rozdělena. Dělí je otázka role náboženských institucí v izraelské společnosti, kulturní války o to, jestli má být Izrael více státem židovským, nebo demokratickým a samozřejmě konflikt s Palestinci, a především otázka vzniku Palestinského státu na území Západního břehu. Proto se izraelská politika nachází v krizi.
Autorka je ředitelkou Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově
