Žijeme v krásných časech, dalo by se říci při pohledu na trh práce. Ještě nikdy nebyla nezaměstnanost tak nízko jako dnes. Zůstává nejníže z celé Evropské unie. A to není všechno.
Oproti období před pádem Lehman Brothers žije v Česku skoro o tři sta tisíc lidí více. Současně máme rekordní i úrovně ekonomické aktivity, tedy podíl lidí, kteří se dají počítat mezi pracovní sílu, a spadají tak buď mezi zaměstnané, anebo nezaměstnané.
Sečteno, podtrženo, vede se nám dobře. Zaměstnanci jsou vzácní a mohou si dnes dovolit říci o vyšší mzdu. Už opět platí, že noví pracovníci dostávají častokrát víc peněz než ti stávající. Místo loajality se tak vlastně vyplácí „zaměstnanecká turistika“, kterou si mohou pracovníci jednoduše přijít na lepší mzdu.
Dnešní růst mezd okolo pěti procent při pohledu z výšky nepředstavuje pro českou ekonomiku výraznější hrozbu. Celková ziskovost podniků zůstává vysoká a mzdy při porovnání se západní Evropou propastně nižší. Oproti Německu jsou v průměru stále zhruba třetinové.
Zdá se tedy, že vše je tak, jak má být, a dobré časy jednoduše poslouží tomu, aby české domácnosti spravedlivě zbohatly. To skutečně platí při pohledu na ekonomiku jako celek. Když ale sestoupíme do všední reality hospodářského života, pro řadu podnikatelů to nebude procházka růžovým sadem.
Globální konkurence je dnes výrazně vyšší než před deseti lety. Vyšší cena práce se proto prakticky v žádném sektoru nedá jednoduše přenést na koncové zákazníky, takže se automaticky zakusuje do ziskové marže.
Je sice pravda, že podniky jsou ziskové, ale ne všechny stejně. Ziskovost v těžebním, potravinářském nebo v dřevozpracujícím průmyslu je o poznání nižší než například v průmyslu automobilovém. Méně ziskové sektory a podniky mohou potom ve světle dražší a špatně dostupné práce jednoduše ztrácet půdu pod nohama. A to především na úkor konkurence z levnějších zemí střední a východní Evropy.
Nikdo ale nebrání podnikům obrátit nepříjemný tlak zdražující práce ve svůj prospěch. Jak? Na prvním místě skrze investice. Investice do strojů a technologií mohou nahradit část dříve levných pracovníků. Investice do efektivnějších procesů a inovací ve výrobě mohou vést k tomu, že podniky takříkajíc se stávajícím orchestrem zahrají více muziky. Stejně tak investice do vlastních zaměstnanců mohou pomoci k sofistikovanější produkci s vyšší přidanou hodnotou za vyšší cenu.
Samozřejmě neuspěje každý. Konec levné práce v Česku je sice žádoucí, ale nebude hladký a nebude pro každého bezbolestný. Kdo bude čekat na návrat dob, kdy se dal jednoduše sehnat pomocný dělník za 15 tisíc hrubého, prohraje a skončí. Stačí pohled na inzeráty na úřadech práce, abychom viděli, že takových podniků pořád není málo.
Autor je hlavním ekonomem Patria Finance
