Komentář Jana Žižky: Cena jaderných peněz

Jaderná elektrárna Temelín

Jaderná elektrárna Temelín Zdroj: Vlaďka Hradská / Blesk

Jaderná elektrárna Temelín
2
Fotogalerie

Od dob zrušeného temelínského tendru má česká vláda poprvé k dispozicijasnější plán, jak financovat výstavbu jaderného reaktoru. K jistotě, že se opravdu stavět bude, je přesto pořád hodně daleko.

Tím, že stát poskytne určité garance ve své smlouvě se společností ČEZ, dává najevo, že minimálně jeden nový reaktor stavět chce. Vyšle signál potenciálním dodavatelům, českému průmyslu nebo právě firmě ČEZ i jejím minoritním akcionářům, že se nemusejí obávat zmizení chystaných investic v černé díře. Dalším adresátem tohoto vzkazu jsou bankéři, kteří by měli na výstavbu nového atomového bloku poskytnout úvěry. To je klíčové – na podmínkách financování záleží, jak se v konečném účtu za jaderný reaktor odrazí cena peněz.

Vláda by měla ve smlouvěs ČEZ slíbit, že v případě„nouze“ projekt převezme stát. Nouzí jsou myšleny změny legislativního a regulatorního prostředí, které by elektrárenské firmě znemožňovaly projekt za rozumných ekonomických podmínek dokončit. Taková dohoda by měla přesvědčit bankéře, aby na projekt poskytli finance za téměř stejně výhodných podmínek, jako kdyby si půjčoval sám stát. To se může ukázat jako hodně odvážný předpoklad.

Bankéř, potenciální věřitel, bude nyní možná s údivem sledovat, jak vláda složitě vyjednává s firmou, jejímž většinovým akcionářem je stát, a obě strany si pro tyto rozhovory najímají právníky. Těžko ale někomu vyčítat, že hledá originální řešení v době, kdy dosavadní modely smluvního zajištění stavby jaderných elektráren a jejich financování ve světě selhávají. Rozhodující bude výsledek. Záleží i na potenciálních věřitelích, jak si ho vyhodnotí. Nejde ale jenom o vztah mezi státem a společností ČEZ, ještě důležitější bude smlouva s budoucími dodavateli stavby.

Potenciální věřitelé semusejí zabývat také tím, proč se projekty jaderných elektráren ve světě – a v Evropě zvlášť – dostávají do obrovských problémů, proč se prodražují a protahují. A striktně tak zhodnotí veškerá rizika v Česku. Také se zamyslí nad tím, jak by vlastně vypadal převod projektu nového českého reaktoru pod křídla státu, kdyby se něco „pokazilo“. Je těžké si představit, že by budoucí vládní politici byli v době takové potenciální krize podobným scénářem nadšeni a nesnažili se hledat způsob, jak se mu vyhnout.

Mnohé nasvědčuje tomu, že pokud chceme těžit z výhod levnějšího financování, garance budou muset být podstatně silnější, než dosud vláda připouštěla. Nejspíš včetně přímých státních záruk za bankovní úvěry. Je to vyloučeno? Těžko říct. Zatím se zdá, že se vláda přiklání k potřebě státních garancí více, než by se mohlo z dřívějších politických proklamací zdát.

Autor je spolupracovník redakce