Potvrzeno. Roky, jejichž letopočet končí osmičkou, jsou pro českou kotlinu zlomové. Po desetiletích od sametové revoluce má mít Česko polokomunistickou vládu. Jistě, v kabinetu, který chce prezident republiky ve středu jmenovat, reprezentanti KSČM přímo sedět nebudou. Také ovšem nebudou na počínání premiéra a jeho ministrů jen pohlížet zpovzdáli z poslaneckých lavic.
Budou na hospodaření a chod státu přímo dohlížet z křesel ve správních a dozorčích radách státních a polostátních podniků a organizací. Jak před časem právě v souvislosti s obsazováním těchto pozic prohlásil komunistický předseda Vojtěch Filip, jeho strana má jasnou představu – musí nastat konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jinak řečeno, podle komunistů je na čase zařadit zpětný chod.
Ale zpět k dění, které by mělo dospět do finále v polovině července, kdy by mohla dolní komora parlamentu hlasovat o důvěře vládě. První krok v časovém harmonogramu, který by měl ukončit sedmiměsíční bezvládí, nebo chcete-li účinkování kabinetu bez důvěry sněmovny, už designovaný premiér učinil. Na Pražský hrad včera odeslal seznam členů vlády i se jménem sociálního demokrata Miroslava Pocheho jako ministra zahraničí. Předseda ČSSD necouvl a na sporném jménu trval. Premiér Babiš dostál koaliční smlouvě a inkriminované jméno do příslušné kolonky zapsal.
Hlava státu slovo docela jistě také dodrží a Pocheho šéfem české diplomacie odmítne jmenovat. Všichni dotčení, alespoň to tak vypadá, jsou srozuměni s tím, že sociálnědemokratický europoslanec se sice ministrem nestane, ale rezort fakticky tak či onak povede. Třeba ve funkci náměstka či poradce. Formálně bude ve dvojjediné roli ministra vnitra a zahraničí vystupovat předseda ČSSD. Jiného kompromisu v milostném trojúhelníku Zeman–Babiš– Hamáček zjevně nebylo možné dosáhnout. Středeční akt jmenování vlády na Pražském hradě bude zajímavý.
V nejistých dobách není jisté nic. Někteří hybatelé politického dění stíhají měnit názor rychleji, než se střídá den a noc. Poslední slovo ještě neřekli komunisté, na jejichž hlasy se menšinová koalice musí spolehnout. Jejich ústřední výbor, který má s konečnou platností rozhodnout, jestli strana kabinet skutečně podpoří, se má sejít o víkendu. Komunistům se příliš nelíbí, že byli nakonec postaveni před hotovou věc. Prezident a premiér na ně v podstatě udělali dlouhý nos.
Drobné gesto ale lze pro velký cíl občas přehlédnout. Komunisté přece chtějí, aby politika byla opět politikou. Prezident, který se rozhodl ukončit konzultace a jmenování vlády urychlit, na jejich loajalitu k Hradu zjevně spoléhá. Ale řekněme si spolu s Voskovcem, Werichem a Ježkem: Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi.
Je možné, že Zeman už skutečně dal od vlády ruce pryč. Dočasně. Třeba do případného třetího pokusu o sestavení kabinetu.
