Nobelovu cenu za ekonomii letos dostali hned dva ekonomové. William Nordhaus a Paul Romer jsou známá jména nejen v oblasti makroekonomie. Jejich dílo má celospolečenský záběr, tudíž mnohdy i přesah do jiných vědních disciplín. Oba dále zdokonalují stěžejní ekonomickou teorii hospodářského růstu. Nordhaus obohacuje tuto teorii zahrnutím klimatické změny, Romer zase zahrnutím důsledků změny technologické.
Zvláště Nordhausovo jméno je dobře známé i u nás. Byl to právě on, kdo Čechy po revoluci učil základům tržní ekonomiky. Je spoluautorem slavné učebnice Ekonomie, na jejíchž pozdějších vydáních se podílel s dalším ekonomickým nobelistou Paulem Samuelsonem.
Václav Klaus, tehdejší ministr financí ČSFR, si v předmluvě k prvnímu českému vydání Ekonomie v roce 1991 zavěštil, že další vydání už nejspíše budou pocházet z pera právě Nordhausova, nikoli od tehdy téměř osmdesátiletého Samuelsona. A ačkoli byl Samuelson nadále jako klíčový autor uváděn, neboť jde také o skvělou marketingovou značku, nová vydání této knihy má na svědomí skutečně Nordhaus.
Těžko bychom hledali učebnici, která více ovlivnila celou generaci českých ekonomů i manažerů. Nordhaus ovšem získává Nobelovu cenu za zahrnutí důsledků klimatické změny do dlouhodobé makroekonomické analýzy. Je spoluautorem průkopnického postupu pro odhad nákladů klimatické změny.
Proslul konceptem takzvaného environmentálního účetnictví (v angličtině „green accounting“, doslova „zelené účetnictví“), které rozvíjí metody zahrnování environmentálních nákladů do běžné finanční a makroekonomické kalkulace.
Tento koncept rozvíjí Nordhaus už od počátku sedmdesátých let, kdy se spolu s dalším nobelistou Jamesem Tobinem průkopnicky zabýval dnes široce diskutovanou problematikou udržitelnosti ekonomického růstu tváří v tvář environmentálním výzvám.
Už od druhé poloviny šedesátých let Nordhaus působí na Yaleově univerzitě, v osmdesátých letech tam byl krátce i děkanem. Romer, profesor Newyorské univerzity, působil od října 2016 do letoška jako hlavní ekonom Světové banky.
Nobelovu cenu dostal za objevnou analýzu technologické změny. Technologická změna je v jeho očích postupným procesem. Romer ve svém díle demonstruje, jak ekonomické síly podněcují firmy a podniky k inovacím a novým nápadům, a následně tedy k růstu, který v určitém smyslu opět aktivizuje ony ekonomické síly podněcující inovace a další nové nápady.
Nobelovu cenu za ekonomii letos zaslouženě získávají dvě zvučná jména, která zná každý student ekonomie. Nejen díky zmíněné učebnici, ale proto, že teorie obou ekonomů jsou celkem běžným učivem. Pro ekonoma může být těžko něco větší poctou, než když se jeho teorie už za života dostanou do osnov. Snad kromě Nobelovy ceny.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Czech Fund
