V čase předvánočním všichni bilancují a pozadu nezůstal ani premiér Bohuslav Sobotka. Pochválil konání své vlády v letošním roce za všechno možné, ale nejvýraznějším, klíčovým slovem jeho projevu byla stabilita.
Ta ekonomická, politická, ale i sociální, zkrátka stabilita všeho druhu. Nelze popřít, že předseda vlády má na svou Ódu na stabilitu právo. Navzdory četnému koaličnímu kočkování je na konci letošního roku už prakticky jisté, že Sobotka se svým týmem dovládne do konce volebního období, státní rozpočet poprvé po dlouhých letech zřejmě skončí v přebytku, nezaměstnanost je nejnižší v EU a tak dále.
Je ale potřeba připomenout i to, že ze Sobotkovy ódy se může snadno a rychle stát blues a ze stability pád. Píseň Blues o stabilitě napsal a nahrál Jiří Suchý v roce 1964. Vypráví o pánovi, který v ovíněném stavu závidí stolu jeho čtyři nohy, neboť „mít tak čtyři nohy, to by se to stálo“. Česká republika se může po Sobotkově vládnutí ocitnout v podobné situaci. Kabinet totiž v uplynulém roce udělal pramálo pro to, aby se současná stabilita opřela o nějaké pevnější základy. Jejím fundamentem je ekonomické oživení, které je ovšem notně podpořené dočerpáváním evropských peněz.
Těch bude příští rok k dispozici výrazně méně. Rozpočet zase vykazuje nevídané hodnoty především proto, že stát sice obstojně vybírá daně, ale také neinvestuje a nestaví. A kdyby přišel náhlý ekonomický poryv, nic moc jiného, oč by se ekonomika mohla opřít, není po ruce. Důchodový systém se nijak nezměnil, ve zdravotnictví, které by potřebovalo reformu jako koza drbání, se sice zvyšovaly platy, což je prima, ale jinak se nic nestalo.
Mandatorní výdaje státu pohlcují větší a větší část rozpočtu, místo aby byla vidět snaha uvolnit eráru ruce pro aktivnější a akceschopnější politiku. Až tedy českou ekonomiku něco rozhodí tak jako alkohol pána v hubertusu ze zmíněné písně, také bude marně hledat nějaké další nohy, o které by se opřela.
A tím nepříjemným impulzem může být leccos od globálních událostí a změn po nezvládnuté ukončení intervencí proti koruně. Ekonomika, která zavrávorá, by se měla dokázat opřít o udržitelný penzijní systém nebo ovladatelné zdravotnictví. Podobné opory by se měly budovat v dobách růstu, kdy to moc nebolí, aby byly připraveny, až bude hůř. Tento princip česká politika nikdy nedokázala přijmout a nedokázal to bohužel ani premiér Sobotka v letošním roce, kdy ještě byla šance nějaký ten nepříjemný zákon prosadit.
V tomto smyslu byl letošní rok promarněnou příležitostí a může se stát, že až bude příští premiér bilancovat některý z příštích roků, zbudou mu namísto ód už jen závěrečná Suchého slova: „Je to votrava zpívat o pádu/ /je to votrava zpívat blues/ /tak já jdu!“
