Nemá cenu si o situaci kolem vlády dělat jakékoli iluze. Otázka, zda prezident nakonec vyhraje spor o ministra kultury, je bezpředmětná. Miloš Zeman už vyhrál. Jediná otázka, kterou ještě zbývá zodpovědět, zní, jak moc drtivé jeho vítězství bude. To platí v případě, že dojde na jednu ze dvou nejpravděpodobnějších variant.
První varianta – sociální demokraté takříkajíc „vyměknou“ a na post ministra kultury navrhnou někoho jiného než Michala Šmardu.
Vláda bude pokračovat dál v míru až do příští krize, třeba té rozpočtové. V takovém případě Pražský hrad vítězí, protože je definitivně stvrzena a legitimizována pravomoc prezidenta kádrovat kandidáty na ministry, posuzovat jejich odbornou kompetenci a svévolně je odmítat. A to bez jediného škrtu pera v ústavě. Tam bude v článku 68 nadále stát: „… na jeho (premiérův) návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev“. Už provždy to ale bude znamenat: „… na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev, pokud je po zralé úvaze uzná za dostatečně kompetentní“.
Druhá varianta – sociální demokraté budou dál trvat na Šmardovi. A protože je skutečně nepravděpodobné, že by „vyměkl“ prezident, ČSSD opustí vládu.
V tom případě Pražský hrad vítězí ještě drtivěji, protože kromě pravomoci kádrovat ministry se před Zemanem navíc rozprostře široké pole působnosti při nahrazování oranžových ministrů. A je celkem jedno, jestli dojde jen k rekonstrukci kabinetu, který se opře o komunisty a pár odpadlíků z ČSSD, SPD a ODS, anebo Andrej Babiš podá demisi a bude skládat vládu znovu třeba na půdorysu „115“, tedy ANO plus extremisté.
V každém případě osazenstvo Hradu ochotně přispěchá s několika kandidáty do vlády, kteří budou dokonale splňovat Zemanovu představu o kompetentnosti. Pak se ocitneme oběma nohama v poloprezidentském systému, kam litera současné ústavy vůbec nesahá.
Právě z tohoto úhlu pohledu se setrvání socialistů v kabinetu stále více jeví jako žádoucí. Nepochybně neprospěje straně, jenže té už neprospěje nic, snad ještě tak očistec mimo vrcholovou politiku. Když už ale musí v současné krizi trpět ústava, pak by bylo vhodné, aby trpěla co nejméně. A jako méně devastující se pořád jeví spíše první z obou zmíněných variant.
Ještě samozřejmě existuje teoretická možnost, že Zeman prohraje. To kdyby se Andrej Babiš vzmužil a dokázal se úspěšně střetnout s prezidentem v kompetenčním sporu před Ústavním soudem. To je ale skutečně jen teorie zmiňovaná čistě z povinnosti.
